Cestování // Random z Amsterdamu

Dneska to bude článek plný fotek :-). Letošní dovolenou jsme strávili v Amsterdamu v Holandsku. Shodli jsme se s Matějem, že to byla naše nejlepší dovolená. Nevíme proč, ale Amsterdam nás svoji atmosférou, lidmi i smýšlením chytl za srdce. Proto jsem se rozhodla, že kromě standartního popisného článku, jako byl třeba ten z Harrachova, udělám i jeden random článek, protože by byla škoda těch krásných a vtipných fotek, které by se nejspíš do popisovacího článku nedostaly :-).

Takže do hurá toho, bude to (snad) příjemná oddechovka :-).

Amsterdam je, stejně jako Benátky, protkaný kanály. Roztomilé kruhové mosty mě dostaly. A ještě více mě dostalo, že každý most je zdobený květinami :-).

Počítejte pořádně, mělo by tam být 7 mostů za sebou.

"Logo" Amsterdamu před Rijksmuseem. Musela jsem to fotit v dešti, protože jinak byla písmena úplně oblezlá turisty.

Vondelpark a současné umění :-).

A taky vám tam občas nad hlavou proletí papoušek, který se pak usadí na nejbližším stromě a hraje si na modelku :-D.

Amsterdamská architektura mě dostala. Ač domečky vypadaly na první pohled nesourodě, působily na mě mile, útulně a vůbec jsem neměla pocit, že by se někde něco nehodilo. A taky mě zaujaly úzké uličky, které vás občas mezi domky překvapily.

Jak jste si mohli na předchozí fotce všimnout, tak amsterdamské domy jsou sice různě vysoké, ale vždycky jsou dost úzké. A díky tomu mají taky strmá schodiště, po kterém nemáte šanci vystěhovat jakýkoli větší nábytek. Proto má každý dům nahoře hák a nábytek se do patra stěhuje pomocí kladky. Občas taky narazíte na domy, které se jakoby předklánějí dopředu. To proto, aby nábytek při stěhování neotloukl omítku :-).

Další úzká ulička, která je ještě zaplněna koly. Na kola vůbec narazíte na každém kroku. Cyklisté jsou v Amsterdamu pány - mají svoje pruhy na silnici i semafory (což sice v Čechách je taky, ale stále je to spíše výjimka, kdežto tam je to pravidlo), dávají na ně pozor auta i chodci, kola parkují snad úplně všude. Jo, a když někoho uvidíte s helmou, tak je to tutově turista, protože žádná pravidla bezpečnosti jízdy na kole se tu nedodržují. Mobil u ucha i joint v ruce...je to fakt jedno. 

To není parkoviště pro auta, ale parkoviště pro kola. A bylo plné. Nutno ale ještě dodat, že každé zaparkované kolo je jištěno asi tak třemi zámky, protože je to oblíbený zájem zlodějů.

Při toulkách Amsterdamem jsme narazili na bleší trh. Nikdy jsem na žádném pořádném bleším trhu nebyla, takže ty hory oblečení za pár euro mě fakt překvapily :-D.

A holuby na náměstí Dam. Lidé se je tam snažili nalákat na zrní na ruku. Jak mám jinak zvířata ráda, tak holuba si na dlaň rozhodně zvát nebudu.

A hle, některým se to i podařilo!

Amsterdam má dva nejvýznačnější kostely - Oude Kerk (Starý kostel) a Nieuwe Kerk (Nový kostel). Na obou mě zaujaly dvě věci - 

Za 1) okna. Oba kostely měly krásná malovaná okna. Většinou na nich byly motivy světců jako u nás, ale svobodomyslní amsterdamští se nebáli namalovat v kostele na okno i něco takového. Mně osobně to připomíná Teletubbies :-D.

A za 2) hrobky. V obou kostelích se lidé pohřbívali pod podlahu a vy tak šlapete po náhrobních kamenech, které jsou více či méně, nebo i vůbec, zdobné. Nejedná se ale o ojedinělé případy. Například v Oude Kerku je v 2.500 hrobech pohřbeno 10.000 lidí, mezi nimi i Rembrandtova manželka Saskia. Tam jsem bohužel babičku a její: "Nešlapej po těch hrobech!", když jsem s ní jako malá a energická chodila na hřbitov, poslechnout nemohla.

Jeden ze zdobných náhrobků v Nieuwe Kerku.

Bronzová plastika mezi dlažebními kostkami před Oude Kerkem. V průvodci to bylo nazváno jako "partyzánské dílo anonymního umělce". No, je poznat, že Oude Kerk je už v "Red Light District" :-).

Amsterdam je také znám svými muzei. Na můj vkus jsme jich navštívili dost. Na úplný výčet si počkejte až do popisovacího článku, teď mám pro vás jen dvě perly...

Rembrandtovu postel v jeho domě. Byla to vlastně postel ve skříni. Zavřely jste dveře a návštěva netušila, že místo šatů se za nimi skrývají peřiny :-).

A frontu před muzeem Anny Frankové. Na fotce zdaleka není celá a stáli jsme ji dvě hodiny. Ale stálo to za to. Prošli jsme si celý dům i prostory, kde se Anna s rodinou skrývali... Už dlouho jsem neměla tak silný zážitek! Rozhodně doporučuju všem. Ono totiž není občas na škodu si připomenout, jak jsou vlastně všechny malé i velké konflikty úplně zbytečné a absurdní!

Už jsem jak ti blázni z FCB, co si fotí jídlo. Na takovou skvělou polívku narazíte kousek od Rembrandtova domu :-). 

Podívali jsme se i do botanické (jelikož jsme měli volný vstup). Ta je sice význačná svým stářím (od roku 1682), ale jinak jsme z ní moc nadšení nebyli. Kam se hrabe na na botanickou v Tróji.

Miluju masoždravky a jsem jejich nadšená pěstitelka. Na fotce můžete vidět mouchu, jak se chystá vlézt do pasti.

V jednom skleníku tam měli motýly.

Líheň :-).

A byli jsme i v ZOO (opět volný vstup). Ta je moc hezká, sice menší než pražská a bez tolika moderních pavilonů, ale líbila se mi. A hned na začátku mě uchvátily tyhle květiny (za nimi můžete vidět nějakého kopytníka :-)).

Překvapilo nás, že často výběhy neměly plot, ale vodní příkop. To ale žirafu nijak netrápilo :-).

Náhodou jsme stihli krmení lachtanů...

...a viděli výt vlky. Slyšeli jsme i řvát lva, ale než jsme k němu došli, už byl v klidu :-). Někde večer v přírodě bych ho ale slyšet rozhodně nechtěla!

Poslední den jsme si v hotelu půjčili kola a vyrazili do cca 20 km vzdáleného Zaanse Schans, což je skanzen s typickými domečky a větrnými mlýny. Bylo to jako z pohádky :-).

Měli tam i výrobnu dřeváků.

Dost mě zaujala cesta, ve které místo kamenů byly zašlapané mušle.

V tomto domečku žil zakladatel řetězců Albert, Albert Heijn, a byl zde jeho první koloniál.

Kolem této nádhery jsme projížděli :-D. To už ale k Zaanse Schans nepatří :-).

A jak jsme do Holandska cestovali? Vlakem. Cesta tam 15 hodin a na sedačce, cesta nazpět 14 hodin a na lehátku. Obě cesty se jely přes noc, takže jsme toho dost zaspali, ale lehátko bylo přece jen pohodlnější :-).

A poslední, možná nejzásadnější věc z naší dovolené v Amsterdamu...na fotce uvidíte (když budete pořádně mžourat) pod stromem dvě lavičky. Na jedné sedí lidé, ta nás nezajímá. Druhá je prázdná....a na té jsem byla požádána o ruku :-). I proto jsme jistě nebyli v Amsterdamu naposled :-).

Bebe ve svém článku o muránském sklu psala o náramku, který vystihuje její osobnost. Přemýšlela jsem nad tím...a mě vystihuje můj zásnubní prstýnek :-)...

- Je malý, jemný, ale přesto nepřehlédnutelný (já jsem taky taková malá a nenápadná, ale spíše nepřeslechnutelná :-D)

- Je z bílého zlata se zirkonem (mám ráda kvalitu, ale nemusím zbytečný luxus)

- Vypadá něžně, ale pacičky držící kamínek umí při neopatrném pohybu škrábnout (jsem miloučká, ale radši mě moc nedrážděte :-))

Ale hlavně se v něm snoubí moje a Matějova láska, je to první velký krok k našemu společnému životu a i proto je mému srdci nejdražší :-).

A jak jste si užili léto vy? A už jste někdy byli v Amsteru?