Cestování // Random z Itálie - Verona a Milán

Dnes za vámi přicházím s druhým randomem z Itálie, tentokrát z Verony a Milána :-). Žádné velké vykecávání a jdeme na to, fotek je dost ;-).

Verona

Kdybych měla všechna města, která jsme na dovče navštívili, porovnat a zvolit to nejkrásnější, jednoznačně by vedla Verona a Benátky. Benátky proto, že nemají konkurenta. Jsou zvláštní, jedinečné, mají svoje kouzlo. Srovnávat Benátky s Padovou, Veronou a Milánem, tak srovnáváte nesrovnatelné. Ono třeba i srovnávat Benátky s Amsterdamem, kterému se přezdívá Benátky severu, tak srovnáváte nesrovnatelné :-). Proti Benátkám je Amsterdam město s pár kanálama. Ale zase, Amsterdam je moje srdcovka, město, na které společně s Prahou, Plzní a Římem nedám dopustit a opovažte se je přede mnou pomlouvat, budu mít 1000 argumentů proti :-D.
No, to jsem se ale dostala někam jinam :-). Chtěla jsem říct, že Verona je krásná. Hodně mi připomínala Řím a vypadá jako takové klasické italské městečko. K tomu ještě ten Shakespeare a dokonalé romantice nic nebrání :-).

První den jsme přijeli až pozdě odpoledne, takže první seznámení s Veronou probíhalo v noci. Hrad nám už zavřeli. A hlídací kočka se tvářila dost přísně :-D.

Krása // Co si sbalit na podzimní dovolenou ve městě, aby stačil kufr? ;-)

Vždycky před dovolenou mám dilema. Co tam budu nosit na sobě? Googlím počasí a pak zamyšleně sedím před otevřenou skříní. Chci, aby mi to slušelo. Chci, aby mi nebyla ani moc zima, ani moc teplo. Chci se se všemi těmi hadříky vejít do kufru. No, není to málo požadavků.

Když jsem se letos balila do Itálie, přistál mi nápad. Sbalím se tak, aby to splňovalo všechny moje výše uvedené požadavky a pak to pro vás nafotím. No to jsem si dala. Což o to, outfity jsem vymyslela a podle toho se zabalila. Měla jsem ze sebe radost, protože jsem zabrala se všemi svými věcmi jen 2/3 středního kufru. Challenge splněna!
Jenže to focení...nikdy jsem si nemyslela, že je tak těžké fotit outfity! Jak si mám stoupnout? Jak se mám tvářit? Nahodím teda nějakou pózu, Matěj udělá pár fotek. Když mi to pak ukazuje, v hlavě slyším jediný hlas: Přefotit! Zavelím tedy, že to vypadá blbě, že to vyfotíme znovu. Znovu zaujmu pózu, ale více se narovnám, zvednu hlavu, zatáhnu (moje sexy a jindy zcela ploché!!! :-D) břicho, Matěj fotí. Jde s foťákem ke mně a jen kroutí hlavou: "Nevidím žádnej rozdíl." Já ho teda vidím! Žádná sláva, ale zveřejnit se to dá. 

Tedy, abych se dostala k jádru pudla. Ty fotky nejsou nic extra. Vážně nevím, jak to ti fashion blogeři dělají, že na všech fotkách vypadají tak skvěle a nenuceně. Navíc po běhání po městě nebo cestování busem či vlakem jsem byla často zmačkaná, rozcuchaná, rozmazaná... Ale bavilo mě to! Hledání zajímavého místa,vychytávání chvilky, aby kolem nebylo moc lidí, pak rychlé focení. Matěj byl trpělivým fotografem, který přesně plnil moje pokyny a fotil tak dlouho, dokud jsem nebyla spokojená. Takže někdy, když bude vhodná příležitost, si to třeba dáme ještě jednou :-).

A teď, hurá na tento speciální dovolenkový příspěvek ;-). Krom pyžámka, spodního prádla, ponožek a spodních košilek (ty já nosím od září do května, nesnáším, když mi táhne na záda) jsem si na těch 8 dní sbalila dvoje boty, dvoje svršky do zimy, dvoje kalhoty, jednu sukni, dvoje silonky, čtyři svetříky a čtyři topy.

Jelikož jsme do Itálie jeli přes noc, volila jsem podle toho oblečení. Tmavě modré kalhoty, které mi jsou trochu volnější v pase, z Camaieu, a černou halenku s dlouhým rukávem ze stejného obchodu, aby mě nikde nic neškrtilo. K tomu černý svetřík na knoflíky z Orsay a černé balerýnky z Deichmanna - oboje to jde rychle sundat a rychle nandat :-).

Ve všech městech městech bylo hezky teplo, ale přece jen, když jsem přes sebe chtěla ještě něco přehodit, měla jsem s sebou tento béžový kabátek z Polska, nebo tmavou vestu ze sekáče (ta bude dále).

Když jsme dorazili do hotelu, vysprchovali se a vyspali se, vyšli jsme zpět do ulic. Převlékla jsem se do béžových kalhot z H&M a tmavě modrého svetru z Camaieu. Ten mám moc ráda, protože má hezký splývavý střih a delší zadek :-D. Na nohy jsem si vzala bílé polobotky od dobrušských Vietnamců, které stály celých 70 korun a jsou naprosto bezkonkurenční. Pořád je tahám, vypadají krásně ke kalhotám i k sukni a jsou pořád jako nové. (btw. tuhle jsem se docela dobře pobavila. Měla jsem na sobě tyhle botky a bavila jsem se s bratrancem a jeho přítelkyní, kteří bydlí kousek od Dobrušky. Bratrancova přítelka mi chválila botky a já jí prozradila, odkud jsou a kolik stály. Ona si jen povzdechla a koukla na svoje boty, které byly z Prahy a stály asi 800 Kč. Bratranec to okomentoval trefně: "Mimopražští jezdí nakupovat do Prahy za velké peníze a myslí si, že tam seženou něco extra. Pražáci už to pochopili a jezdí nakupovat za pár korun do maloměst." Přesně!)

Foceno na balkónku našeho benátského hotelu :-).

Druhý den v Benátkách jsem šla do růžové. Tenhle svetr je z Německa a miluju ho. Je teplý, je koukavý, ladí mi k němu rtěnka. Víc nepotřebuju :-). Doplnila jsem ho modrými kalhotami, černými balerýnkami a černou košilí s bílými puntíky z Camaieu.

V Padově bylo krásně teplo, takže jsem vytáhla sukni. Tmavě modrou sukýnku z dílny Natyris od mojí kamarádky Kristýny jsem doplnila o černé silonky a bílé polobotky. K tomu jsem zvolila bílou halenku Bonprix a světle modrý svetr z německého New Yorkeru.

Druhý den v Padově, přejezd do Verony, a znovu kalhoty. Vzala jsem si ty béžové a trochu to rozrazila korálovým tričkem Camaieu. Svršek a botky jsem volila černé, aby těch barviček nebylo zas tak moc :-).

A když mi byla zima, hodila jsem na sebe vestu :-).

Ve Veroně bylo teplo. Tedy znovu sukně, k ní černé silonky, černé balerýnky a černá halenka. A ráno, když ještě byla zima, jsem si vypomohla tmavě modrým svetrem.

Ve veronském koloseu :-).

A na věži, s výhledem na celou Veronu.

Nikdy mi neřekl, že má něco proti mým nohám :-D. 

Ta černá halenka má krom prodlouženého zadku i tu výhodu, že se jí nechají ohnout rukávy na 3/4 délku. Ráda nosím jeden ohrnutý a druhý dlouhý :-).

V Miláně jsme první den měli na programu návštěvu katedrály Duomo. Italové celkem strikně požadují určitý dress code při vstupu do kostelů - tedy zakrytá ramena a kolena. Ta moje sukně s černými silonkami sice není nijak extra odhalující, ale nechtěla jsem nikoho provokovat. Vzala jsem si tedy béžové kalhoty, bílé boty a bílou halenku. A když mi bylo chladno, zabalila jsem se do růžového svetru.

Krásně zaostřené boty na dlažbě.

A přesvícené na trávě. Ale tady na té fotce je důležitá hlavně ta krásně zelená tráva, která už v Čechách nebyla :-).

Předposlední den v Miláně a modré kalhoty s černými balerýnkami. K tomu korálové tričko a světle modrý světřík.
Možná se vám nezdá pozadí fotek, ale vybrala jsem ho zcela záměrně. V tomto ošklivém dvoře s pavlačovými domy jsme měli náš privát. Bylo to tam tak ošklivý, až to bylo krásný :-D. Středověké uličky umí fotit každý :-D.

S touto taškou jsem prochodila celou Itálii. Šila mi ji maminka a je vlastně ze sešitých zipů. Takže si člověk musí dát pozor, aby si tašku nerozepl až na dno :-D.

Poslední den jsme večer odjížděli dom. Tedy jsem znovu oblékla kalhoty (nerada dluhé trasy cestuju v sukni), tentokrát béžové. K nim balerýnky, černou puntíkatou košily a černý svetřík :-).

Zlatý pražský kočičí hlavy. Jít po tomhle v podpatkách, tak se zabiju na třetím kroku.

Tímto by byl první outfitový příspěvek u konce a já nyní opravdu prosím o vaši zpětnou vazbu. 

Jak se vám to líbilo? A který outfit vás zaujal nejvíc? Jsem úplně nervózní, jak to pouštím do éteru :-). 

Cestování // Random z Itálie - Benátky a Padova

4 města za 8 dní. Benátky, Padova, Verona, Milán. Trochu jsme se báli, jestli jsme si nenaložili moc, jestli si tu dovolenou taky užijeme a nebudeme jen lítat od památky k památce. No, lítali jsme od památky k památce, ale užili jsme si to maximálně! 

Dovolená byla opět "homemade", kdy jsme si zařizovali dopravu, ubytování i program sami. Do Itálie a z Itálie jsme cestovali busem, po Itálii vlakem. Bydleli jsme v hotelech, jen v Miláně na privátu v garsonce. A počasí jsme chytli ještě krásné - ráno a večer na bundu, ale přes den jen na svetr nebo i krátký rukáv. Občas sice pršelo, ale vždycky jsme to nějak vychytali, že jsme nezmokli.

Víc podrobností ohledně organizace celé cesty, včetně našeho ubytování (protože s tím se vám fakt musím svěřit :-D), na vás bude čekat v samostatném článku. Dneska pro vás mám jen takový předvoj - random z Benátek a Padovy, sestavený z fotek, které se nejspíš do jiných dovolenkových příspěvků nevejdou, ale byla by škoda vás o ně ochudit :-) (loňský random z Amsterdamu vás totiž hodně bavil - a mě taky :-)).

Benátky

Do Benátek jsme přijeli o půl sedmé ráno. Když jsme se konečně vykodrcali z nádraží, našli to správné "kanálové" MHD a už byli poblíž hotelu, konečně jsme zvedli hlavu od mapy a uviděli tohle. Benátkami si proplouvala ohromná výletní loď. Proč ne, že jo :-).

Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak na gondolu mě Matěj nevzal. Prohlásil, že je to moc drahé a že jsem přece jela tím "kanálovým" MHD :-D. Tak jsem se aspoň kochala ze břehu. Nezpíval ani jeden.

Náměstí sv. Marka je rozlehlé a krásné. A schované. Proplétáte se tenkými uličkami Benátek, najednou průchod v domě a za ním Piazza San Marco :-).

Nechá se říci, že náměstí sv. Marka se skládá ze dvou částí - piazzy...

...a piazzetty (že by to znamenalo náměstí a náměstíčko?). Vidíte tu frontu dole? Ta se stála do baziliky sv. Marka. Kupodivu se stála jen asi 20 minut :-).

Byli jsme i v samotném dóžecím paláci. Bavilo mě to. Benátčani se totiž nebáli. Papež či císař něco nakázal a nám se to nelíbí? Ať si v Římě škubnou, budeme to ignorovat. Věděli, v čem je jejich síla a že je stejně nakonec vládnoucí síly vezmou na milost. Jak jinak si vysvětlit, že si do dóžecího paláce namalují obraz, kde Benátky znázorňuje blondýna opírající se o lva a bůh moře jí obdarovává dary? A takových podobných obrazů tam bylo víc.

Zároveň zde byla i výstava dobových zbraní - meče, šavle, bajonety...a středověký kulomet.

Benátky si mě získávaly postupně. Upřímně se přiznám, že jsem si je přestavovala jinak - líp. Jsou to frajeři, jak se doslova drží nad vodou, ale občas působily dost ošuntěle. Ovšem šly na mě chytře - nejdříve ukázaly, jak dovedou být krásné v noci...

A druhý den to na mě vybalily. Najednou jsem se na Benátky koukala jinak. Jsou sice ošuntělý, ale krásný!

A nejsou tam jen holubi ;-).

Padova

Padova malé město kousek od Benátek. Nemá ani 250.000 obyvatel a spíš než památkami je známá svou univerzitou. Ta je druhá nejstarší v Itálii, učil zde Galileo Galilei (a i minimálně 2 Češi :-)), absolventem je Casanova a mají zde první stálý pitevní sál. Více ve vlogu, ale slídilskou fotku z přednášky vám dám sem :-).

Šli jsme si tak po ulici. Vedle nás kostel a otevřené dveře do jeho zahrady. Ve dveřích stál kněz a živě o něčem diskutoval s jakousi paní. Tak dlouho jsme tam stáli a blbě koukali, až nás pozvali dovnitř :-).

Kdo může říct, že se držel za ruku se svatým Antonínem?

Malé svítící fontánky přes celé náměstí.

I na Padovu jsem si musela zvykat, ale taky mě nakonec dostala :-).

A jedno z mála míst, kde bylo vidět, že i do Itálie pomalu přichází podzim :-).

A co vy, byli jste v Benátkách nebo Padově? A zajímalo by vás z naší dovči něco konkrétního, na co bych se třeba měla v dalších článcích zaměřit?

P.S.: Nezapomeňte blog sledovat i na facebooku nebo instagramu, ať jste stále v obraze a fotky z dovolených vidíte dřív, než je zpracuju do článku :-).