Z deníčku manželky: Co bude dál?

Název článku by možná mohl být trochu zavádějící, vysvětlím to tedy hned na začátku. Už před nějakým časem jsem avizovala, že si nejsem úplně jistá s pokračováním blogu po skončení svatebních článků. Přemýšlela jsem nad tím dlouho a myslím, že poslední článek ze svatebního speciálu se hodí nejen k uzavření svatebního tématu a nastínění našich dalších životních plánů, ale i k prozrazení mých dalších plánů s blogem. Tak pokud jsem vás neunudila hned úvodem, pojďme na to :-).

Z deníčku manželky: Jak jsme zařídili svatbu našich snů

O naší svatbě bylo řečeno snad už vše. Od příprav, přes první posvatební dávku emocí, vysvětlení ohledně šatů i mého subjektivního popisu svatebního dne. A přesto je toho tolik, co bych vám ještě chtěla říct. Ta krásná euforie, která mnou začala proudit při obřadu, je stále přítomná. Ale bojím se, že to už bych tady akorát zaplevelovala blog a vás by to přestalo brzo bavit. Tak tedy, téměř 2 měsíce po svatbě, je čas svatební speciál ukončit. A proto vám dnes přináším poslední čistě svatební článek - o tom, jak jsme zařídili svatbu našich snů :-).

Z deníčku manželky: Náš svatební den krok za krokem

Zítra to bude měsíc od svatby (už?), tak by bylo fajn si připomenout, jaká vlastně celá naše svatba byla. Tentokrát to bude trochu více zaměřeno na fakta, než v prvním po svatebním článku (najdete TADY), ale i tak se může stát, že se budu v některých věcech opakovat. Tak mi to prosím odpusťte, jen tak vám totiž můžu pořádně ukázat, jak naše svatba, respektive celý svatební víkend, vypadala :-).

Jak probíhaly poslední předsvatební přípravy, jste si mohli přečíst TADY. Článek končil pátečním ránem, kdy jsme před sebou měli hlavně nachystání místa hostiny. Tam jsme taky v dopoledních hodinách já, Matěj, mamka a brácha vyrazili. Taťka dodělával poslední úpravy na chatě, my jsme mezitím na místo hostiny naváželi z chaty vše potřebné, upravovali, zdobili, zajeli na poslední nákup, mamka si zaskočila na nehty atd., atd. :-). Zpátky na chatu jsme dojeli před půlnocí, taťka s mamkou se ještě vrhli na přípravu oběda na sobotu, já jsem odpadla a co dělal Matěj s bráchou, to vůbec nevím :-D.

V sobotu byla vstávačka kolem šesté ranní. V kolik vstávají ti, co mají obřad v 11, to radši ani nechci vědět :-D. S mamkou a taťkou jsme doladili ozdobu na auto nevěsty, protože panenka nestihla dojít včas, a já s mamkou jsme vyrazily k babičce, kterou máme asi půl kilometru od chaty. Já si tam skočila do sprchy (protože na chatě nemáme tekoucí vodu) a mamka nastříhala myrtu do vývazků a na věnečky do oken aut. U babičky si mě vyzvedli brácha s Matějem, s myrtou jsme se stavili u tety, která dělala vývazky a ty myrtový věnečky, zajeli pro kytky a pak mě kluci vyhodili u kadeřnice. Pokračovali na místo hostiny, kam museli pustit catering, který už si přijel vše přichystat, a dodělat květinovou výzdobu.

Pamatuju si, že v to ráno jsem se necítila vůbec dobře. Byla zima, pořád pršelo, v noci se mi moc dobře nespalo, tak jsem byla i taková celá rozlámaná. U kadeřnice se připravovaly další dvě nevěsty, takže tam bylo dost živo a mně to vůbec nevyhovovalo. Přála jsem si být v klidu, tak nějak se naladit na to, co nás čeká a vůbec se mi to nedařilo.

Z deníčku manželky: Jak jsem se stala modrou nevěstou

Předně bych se vám chtěla omluvit za moje tajnůstkaření okolo svatebních šatů. S jejich vymýšlením jsem si dala strašně moc práce a hrozně jsem si přála, aby byly pro ostatní překvapením (zejména jejich odlišná barva). A jelikož to tady někteří naši svatební hosté sjíždí, musela jsem držet jazyk za zuby (a uznávám, že to místy bylo až trapný). Několikrát už jsem měla na mále a ukázala vám třeba krajku nebo tak něco, ale nakonec jsem se vždycky nějak hecla a dotáhla to až do zdárného konce :-).

Pokud jste viděli předchozí článek nebo sledujete blog na facebooku nebo na instagramu, tak už víte hned od svatby, že jsem se vdávala ve světle modrých šatech. Cesta k tomuto konečnému rozhodnutí započala už dávno před svatbou, někdy v dobách, kdy jsem poprvé viděla fotky ze svatby mých rodičů. Moje maminka se vdávala se světle modrých šatech a mně se to vždycky moc líbilo. Strašně jí to slušelo, šaty měly krásný odstín a celkově byla taková jiná, ale přece pořád vypadala jako nevěsta. To je totiž častý nešvar jinobarevných svatebních šatů - že nevěsty vypadají spíš jak kdyby šly na ples. Už tehdy mi hlavou proběhla myšlenka, jak by to bylo hezké, kdybych se vdávala přímo v mamčiných šatech.

Z deníčku manželky: První posvatební pocity

Úvod tohohle článku píšu už asi potřetí. Vždycky jsem se do toho totiž strašně zamotala a nebyla vůbec schopná dát nějak srozumitelně dohromady, jak se teď cítím. Ani jak vlastně vnímám naši svatbu. I proto jsem se s prvním posvatebním článkem tak loudala - žiju si totiž stále v takovém krásném mlžném oparu. A když ani po týdnu mlžný opar nepřechází, mám za to, že to k tomu asi patří. A že je to dobře. Svatba pro mě byla natolik emocionálně nabitou událostí, že by bylo divné, kdyby všechny emoce a pocity po týdnu vyprchaly. Takže přestávám čekat na chvíli, kdy tady vyšvihnu naprosto racionální článek, a na následujících řádcích vám nabízím zmatenou smršť mých pocitů a snahy vytvořit z toho něco čitelného :-D.

Naše svatba pro mě byla naprosto překrásnou událostí. A zároveň událostí zvláštní a v mnoha ohledech překvapující. Hned vysvětlím. Že to bude překrásné, to jsem čekala. Že budu dojatá, všichni okolo taky, že se všichni budeme usmívat a bavit, to jsem taky čekala. Nečekala jsem ale, že to bude tak silné. Že ještě týden po svatbě nebudu schopná pořádně všechny vjemy pobrat. Že manželství je tak krásnej stav. Že bych nejradši všem našim svatebním hostům dala pusu :-D. A tak dál...

Z deníčku nevěsty: Zařizování během posledního měsíce před svatbou

Poslední měsíc před svatbou byl opravdu výživným. Ačkoli mezi zásnubami a svatbou byly 2 roky, opravdu zařizovat jsme začali až od února letošního roku. Do toho jsme se v létě oba rozhodli změnit práci a právě pro pracovní zaneprázdněnost jsme všechny věci týkající se svatby odsouvali až na potom. Dopadlo to tak, že měsíc před svatbou jsme se upřímně zhrozili, co všechno ještě nemáme. Jediným štěstím bylo, že já měla až do svatby volno, takže jsem téměř veškerý čas věnovala svatbě. Teď už si můžu dovolit říct, že se stihlo a stihne všechno. Sice tipťop, ale oko nám tikat nezačalo, atopickej ekzém nenaskákal, takže je všechno v cajku :-). A abyste i vy měli představu, čím jsme trávili poslední dny a týdny, rozhodla jsem se sepsat tento netradiční typ článku (ono takhle sepsané to nevypadá tak složitě, ale fakt jsme se nezastavili :-D).

Měsíc před svatbou: 

Kamarádka, co mi šije svatební šaty, mě naměřila, vyjasnily jsme si moji představu a šaty se skutečně začínají šít. Za měsíc to prý stihneme třikrát. Fáááájn :-D. A to jsme původně plánovaly, že se začne šít už v únoru :-D.

Jdu znovu na matriku a na místo obřadu. Domlouvám s nimi podobněji nástup svatebčanů, ženicha a nevěsty a celkově celý průběh obřadu. Zjišťuju, jak mají ženich s nevěstou u obřadu stát. Nevěsta napravo :-). 

Píšu e-mail houslistce, která nám má hrát u obřadu. Termín už s ní máme domluvený delší čas, nyní jí poprvé zasílám naši představu o skladbách. Čekala jsem totiž právě na schůzku s paní matrikářkou, až si ujasníme všechny podrobnosti a domluvíme se, která místa mají být podkreslena hudbou. S houslistkou si všechny skladby odsouhlasíme a domluvíme se na osobní schůzce v týdnu před svatbou.

Objednávám poslední věci z ebaye, aby ještě stihly přijít.

Z deníčku nevěsty: Prstýnková anabáze

A najednou přede mnou klečel a z kapsy tahal světle zelenou krabičku. Ani nevím, jak přesně tu otázku položil, už jsem dávno brečela. Vysoukala jsem ze sebe ono magické "ANO" a Matěj mi navlékl zásnubní prstýnek. No, lépe řečeno, pokusil se o to. Prstýnek byl totiž o velikost menší, takže mi šel hůře přes kloub a musela jsem si ho dotáhnout na prst sama. Matěj mě ale uklidnil, že se prstýnek nechá v pohodě zvětšit, takže až bude potřeba, zajde s ním do zlatnictví a zařídí to.

Ten čas nastal po roce a půl. Zvětšily se mi o trochu prsty a prstýnek už skoro nešel sundat. I vyslala jsem tedy Matěje do zlatnictví s informací o správné velikosti. Ve zlatnictví prý nic nebyl problém a hotovo mělo být do tří týdnů.
Za tři týdny mi Matěj donesl zvětšený prstýnek. Konečně mi neškrtil žíly a prst pravidelně nezískával umrleckou barvu. Byl to zvláštní pocit :-D.
Za asi dva týdny koukám na prstýnek a v místě zvětšení se odlišuje barva zlata. Není bílé, ale žluté. Hnusně žluté. Neřeším to ale, nejspíš se to nějak ošoupalo. Mezi řečí to ale řeknu mamce a Matějovi, jakože vtip. Jim to vtipné moc nepřipadá a Matěj druhý den odnáší prstýnek do zlatnictví na reklamaci. Zlatnice se zděsí a přislíbí nápravu. Prstýnek je opět tři týdny pryč.
Po třech týdnech Matěj přináší prstýnek. Kontrolujeme ho ostřížím zrakem, vše vypadá v pořádku. Jenže víte co? Za dva týdny se bílá vrstva ze zlata zase ošoupala. Už se to přestávalo zdát vtipné i mně. Napruzenej Matěj opět donesl prstýnek do zlatnictví na reklamaci s tím, že příště si nechá vrátit peníze a prstýnek nechá zvětšit v nějakém zlatnictví, kde to umějí.
Ve zlatnictví se tentokrát hecli. Netrvalo to ano dva týdny a měla jsem prstýnek zpátky. Zvětšený, celý stejnobarevný a stejnobarevnost vydržela i nadále. Dokonce nám dali i nějaké vysvětlení, proč to předtím zlobilo. To už ale nedokážu reprodukovat :-D. Snad už další zvětšování nebude potřeba :-). Jinak nás oba trefí :-D.

Vybrat snubáky bylo jednodušší než jsem čekala. Jednou, ještě minulý rok, jsme jeli s Matějem z nějaké akce a bavili se o snubácích. Já chtěla bílé zlato, Matěj žluté. Téměř okamžitě tedy došlo k domluvě, že snubáky budou kombinace. Když jsme přijeli dom, zadala jsem do googlu "snubní prsteny kombinace" a vyskočily na mě všemožné obrázky kombinovaných snubáků. Mezi těmi všemi mě hned na první pohled zaujaly jedny. Byly jiné. Kombinace zlata krásně vymyšlená, do toho kombinace matu a lesku, podle popisu poctivá práce, z malého brněnského zlatnictví. Ukázala jsem je Matějovi a ten je hned odsouhlasil. Na ničem jiném jsme se na svatbě neshodli tak rychle, jako na snubácích :-). Pro srovnání jsme pak koukali i na jiné, ale tyhle nic nepředčilo.
Když se pak svatba blížila, napsala jsem do onoho zlatnictví a domluvili jsme si schůzku. Jako nechaly by se ty prstýnky nechat vyrobit v Praze podle obrázku, ale na takové "zjednodušování" já moc nejsem. Je to práce brněnského zlatnictví, vezmeme prstýnky přímo od nich.
Osobní schůzky jsem se trochu bála, protože jsem několikrát slyšela, jak snoubenci na osobní schůzce ve zlatnictví svůj výběr přehodnotili a odešli s něčím naprosto jiným. A mně se naše vybrané prsteny tak líbily :-). Na schůzce jsme pak dostali na prohlédnutí všechny možné kombinované snubáky, které vyrábějí. Ty naše byly nejlepší :-). Shodli jsme se, vybrali velikosti, shodli se na nápisu do prstenů a šli na oběd.
Za měsíc byly prstýnky hotové. Jsou krásné. Vše přesně podle našich představ, velikostně sedí dokonale. Já si pořád ten svůj nandavám, až mi je Matěj zabavil :-D.

Jak je zřejmé, máme snubáky zlaté. Oba jsme si přáli snubáky ze zlata, i když je to dražší špás. Zastáváme názor, že je to víceméně jedinej šperk, na kterém fakt záleží, tak by měl být z kvalitního kovu. Vím ale, že dnes už to takhle moc často nebývá. A myslím,že je to každého věc, z čeho má snubáky, i kdyby měly být z pampelišky. Někdo prostě nemůže dát tolik peněz do prstýnků (i když ty naše byly za velmi slušnou cenu) nebo to pro něj není důležité a ty peníze do toho ani dát nechce. Nebo má zlatý jen nevěsta. Jak říkám, je to plně každého věc.
Taky máme snubáky úplně stejné - když pomineme velikost a nápis uvnitř prstenu. Tyto snubáky zlatnictví vyrábí i v ženské variantě s kamínky, já však chtěla prstýnek úplně stejný jako Matěj. Ty snubáky budou znakem našeho manželství, podle mě by tedy měly být úplně stejné.
Jinak proti kamínkům v dámských snubácích nic nemám. Kamarádka to třeba vnímá tak, že je to projevení ženského elementu - proč ne, taky úhel pohledu. Co ale regulérně nechápu - když mají snoubenci každý snubák úplně jiný. Jako chápu, že má třeba každý jiný vkus, tak se dohodnou takhle, ale to pak ty snubáky podle mě trochu postrádají svůj význam. Ale je to každého věc a nemusí to každý vidět stejně jako já. Důležité je, když jsou spokojení sami snoubenci :-).

A o čem příště? O našich rozlučkách a k tomu drobné zamyšlení :-).

Z deníčku nevěsty: Nejzajímavější hlášky, které nás potkaly při plánování svatby

Nejsou to hlášky nejčastější, ale každopádně nás nejvíc pobavili :-D. Občas mě to natolik dojalo, že jsem se rozhodla vše zaznamenat :-).

1) (půl roku před svatbou) To už plánujete? Jojo, nechceme se z toho 2 měsíce před svatbou zbláznit. A do toho taky chodíme do práce a chceme trochu žít.

2) A proč zvete tolik lidí? Každej se tam jde akorát zadarmo najíst a opít. Protože máme strašně moc peněz a nevíme co s nima, asi :-D. 

3) Proč děláte takovou hogofogo svatbu a nedáte ty prachy spíš na svatební cestu? Protože se rádi předvádíme :-D. 40 lidí není hogofogo svatba a když mám fobii z moře, tak mě dovolená v Karibiku stejně neuctí :-).

4) Připrav se na to, že se rozhodně něco nepovede! Na to se rozhodně připravovat nehodlám. Jako jasně, že se třeba něco nepovede, ale proč si to říkat dopředu? Chce to lehkost ;-).

5) Připrav se, že si svatbu neužiješ. Nevěsta si to nikdy neužije. Asi bych byla sprostá, kdybych měla říct, co si o týhle myšlence myslím. Vůbec jsem si ji nepřipustila k tělu.

6) Vy nebudete mít svíčkovou? Tak to nebude pravá svatba! Já teda nevim, ale myslela jsem, že pravou svatbu dělá hlavně přítomnost ženicha a nevěsty...

Naše překrásné místo obřadu. Miluju to tam!

Z deníčku nevěsty: Když se perfekcionista učí nelpění

Když mě Matěj před téměř dvěma lety požádal o ruku, strhl se v mé hlavě vodopád myšlenek, nápadů a plánů, jak by asi naše svatba měla vypadat. Ač jsem svoji představu několikrát měnila, celkový koncept svatby byl vždy stejný - musí to být svatba po všech stránkách dokonalá.

Z deníčku nevěsty: Detaily, detaily a zase detaily :-)

Svatba se kvapem blíží. Všechny důležité věci jsou zařízeny, takže nastává čas věnovat se detailům. V čem budou prstýnky, jak přesně doladit výzdobu, co za přípitek a jakou mašli na oznámení :-). Je to skvělá doba, ale zároveň jsem z toho nervózní. Je tolik možností, jedna krásnější než druhá a svatba je jen jedna. Kdybych tak mohla mít každej rok novou, to bych se vyřádila :-). Jen tak mezi námi, co mi vlastně brání mít každej rok novou svatbu :-D...

Z deníčku nevěsty: Předsvatební focení

Zbytečnost!!! Přesně to jsem si o předsvatebním focení myslela celý rok a kousek od zásnub. Je to drahé a k ničemu. Nic jako předsvatební focení nepotřebujeme. Nj, jenže já míním, okolnosti mění....

Z deníčku nevěsty: Wau, asi to fakt bude!

11. 4. 2016

Sedím ve vlaku z České Skalice do Prahy, Matěj vedle mě pospává a já rychle smolím tento článek. Chci ho postnout ve čtvrtek ve středu, protože se přece vdávám 13. a ne 14, já trubka, a jelikož v pátek odjíždíme s mamkou na "předsvatební dámskou jízdu" do Říma, nemám po práci skrz přípravy na cestu a normální život moc času. Čím víc toho bude hotového dneska, tím líp pro mě :-D.

Dneska jsme se s Matějem neskromně plácali po ramenou, jací jsme frajeři, kolik už toho máme zařízeno. Tento víkend a dnešek byl ve znamení schůzek s dodavateli a dolaďování detailů. Začalo to v neděli, kdy jsme měly s mamkou schůzku s paní, co bude péct dort a dělat veškeré sladké pečivo na svatbu. Matěj byl z této schůzky vykázán, protože dort je pro něj překvapení a jelikož to sjíždí i tady, nic moc bližšího vám o dortu nenapíšu. Ale bude to taková super letní odlehčená varianta klasických svatebních dortů. A bude třípatrový :-). 

Pokračovalo to schůzkou s provozovatelem místa hostiny. Budeme mít pronajatou mysliveckou chatu, u lesa, na konci světa. Jsem z toho místa nadšená, je to tam krásně opravené, za pár korun a všechno si můžeme udělat svépomocí. Pronájem je od pátku do neděle, takže v klidu vše připravíme i sklidíme :-).

Další schůzky jsme už v neděli neměli, protože květinářka neměla čas, tak se s ní uvidím až v květnu. Na škodu to ale není, alespoň to všechno promyslím a domyslím a naše diskuze bude moct být o to konkrétnější. 

Večer jsem ale ještě zasedla k počítači a smolila maily. Jeden na ubytování pro přespolní hosty, kde dolaďujeme obsazení pokojů, čas převzetí klíčů atd., a druhý na catering, kde jsme měnili skladbu jídel a řešili, co dodá catering a co dodáme sami.

Dneska jsme řešili samotný obřad. Ráno na devátou jsme naběhli na matriku a upsali se, že se fakt chceme vzít, nahlásili svědky a zaplatili příslušný poplatek. Musím říct, že to byl tak trochu zvláštní okamžik. Koukala jsem na Matěje a uvědomovala si, že fakt bude můj manžel :-). Ne, že bych si to neuvědomila už dříve, ale stejně to byl zvláštní :-).

Potom jsme šli na Čerych dořešit detaily samotného obřadu. Výzdobu, počet židlí, barvu květin atd :-). Z toho mám skvělý pocit, protože paní byla moc milá a snažila se vyjít maximálně vstříct. My jsme teda žádné opičárny nevymýšleli, ale kdyby ano, nebyl by s tím problém :-).

Na závěr jsme si zašli na oběd do restaurace, od které budeme mít catering na hostině a neskutečně si pošmákli. Teď mě napadá, že jsem vám tu ňamku mohla vyfotit...no co, aspoň nebudu dělat chutě :-). Mám radost, že i Matějovi tam chutnalo, protože já u nich už jedla, ale on ne a řekněme si to upřímně, na svatbě je nejdůležitější jídlo a nevěstiny šaty. Takže mě těší, že i Matěj je s jejich prací spokojen a snad takhle skvěle budou vyvářet i u nás na svatbě. 

Jsme v Poděbradech...už se mi nechce psát...

Z deníčku nevěsty: Pelmelový článek nejen o svatbě

Tak mi těch měsíců s rodným příjmením zbývá méně a méně :-). Ale zaplaťpánbůh, Adriana Rychlá nezní o nic hůř než Adriana Petrová, tak je mi ta změna jména celkem jedno :-).

Kdo pozorně sleduje moje svatební články, tak ví, že únorový článek měl být o svatebních šatech. Nebude. Na šaty uvaluju embargo. O svatbě toho tady jinak vykecám spoooooustu, tak nakonec chci aspoň šaty nechat jako 100% překvapení :-). Nebojte, po svatbě vás bude čekat dlouhý článek věnovaný jenom šatům ;-).

Z deníčku nevěsty: Co už máme

No, řekněme si to upřímně, moc toho není :-D. Na to, že jsem času měla habakuk, jsem dosti zlenivěla a do zařizování se mi nechtělo. Od teď se ale musím hecnout a už se do toho opřít, jinak budeme mít trampskou svatbu se špekáčkama a spát budeme pod širákem. Ne, že by to nebylo romantický, ale babičky by trefilo :-D.

Ještě jsme nebyli ani zasnoubení a Ježíšek už předvídal budoucnost :-D.

Z deníčku nevěsty: Obřad

Jakmile se překulil rok do svatby, tak to neuvěřitelně letí. Zpětně jsem hrozně ráda za to, že jsme se rozhodli pro svatbu až za 2 roky od zásnub. Spousta lidí nám říkalo, že je to moc dlouho, ale aspoň jsem si v klidu odstátnicovala a teď v klídku a bez stresu chystám svatbu. Upřímně smekám přede všemi, kteří bez tiku v oku zařídí svatbu pro víc jak 20 lidí za dobu kratší než rok. Mně by jeblo. Ale to se zas ozývá ten perfekcionista ve mně :-D.

Takže příští svatební příspěvek bych chtěla zasvětit tomu, co už máme zařízeného a co nás v nejbližší době čeká zařídit, ale teď se budeme věnovat obřadu :-).

Z deníčku nevěsty: Když má "svatboholik" svatební krizi

Upřímně jsem netušila, že se tohle může stát zrovna mně - svatebnímu nadšenci. Ale najednou to bylo tady. Svatební depka.

Pokládala jsem si dotazy, proč to vlastně všechno děláme. Respektive proč neuděláme jen malou svatbu pro nejbližší rodinu. Méně práce, méně peněz, víc klidu. Navíc přece ta svatba má být přece oslava naší lásky a ne přežíračka a ožíračka. A berou to ostatní stejně? Stejně se nemůžeme zavděčit všem, vždycky bude někomu něco nevyhovovat, nelíbit se. V 50-ti lidech to je prostě fakt. Přišlo mi zbytečné vydávat energii na přípravu, když to nakonec nebude pro všechny stoprocentní (cítíte toho perfekcionistu ve mně?). 

Fotka z května, ze svatby mé kamarádky. Dlouho plánovaná, skvěle zorganizovaná svatba :-).

Z deníčku nevěsty: Místo svatby - podle čeho jsme vybírali a jaká byla cesta k tomu našemu?

V minulém svatebním příspěvku, ve kterém jsem vám povídala o našich představách, jak by měla proběhnout naše svatba, jsem vás žádala o držení palců, aby vše s matrikou klaplo. A drželi jste pořádně, protože všechno klaplo :-). Místo, datum i čas! Hurá, tak se vám oficiálně můžu pochlubit místem našeho svatebního obřadu :-).

Že budeme mít svatbu v Orlických horách a proč zrovna tam, víte už právě z minulého svatebního příspěvku. To bylo jasné ještě před zásnubami. Konkrétní místo ale jasné nebylo. Když tedy proběhly zásnuby, začala jsem se porozhlížet po tom konkrétním nej místě. Stanovili jsme si s Matějem 3 pravidla: 

1) chceme civilní obřad (o tom blíže v příštím svatebním příspěvku)

2) chceme to mít venku - obřad pod širým nebem byl můj dlouholetý sen a v srpnu se nechá očekávat hezké počasí, tak snad se i splní :-)

3) musí tam být možnost v případě špatného počasí uspořádat obřad někde uvnitř - protože člověk nikdy neví, počasí neovlivníme a nechci ráno ve svatební den řešit, že lije jako z konve, venku to fakt udělat nejde a co tedy s tím

4) já ještě měla osobní podmínku, že to nechci na zámku - zámky jsou překrásné, ale má to tam každý. Navíc mě odradila návštěva zámku v Novém Městě nad Metují, kde jsme za jedinou sobotu viděli asi 5 svateb a vždy jedna sotva skončila, už tam nabíhala další nevěsta. Jako v celku o nic nejde, ale je mi to trochu proti srsti.

S těmito 4 podmínkami jsem zasedla k počítači a snažila se je naroubovat na místo, které jsem si vyhlídla rok před zásnubami (říkala jsem vám o tom tady). To místo je poutní místo Dřízna, kouzelná mýtinka schovaná v lese u Opočna. Miluju to tam. Ten prostor, ta atmosféra. Jdete si lesem a najednou s před vámi rozevře palouk s kapličkou...a když jsme tam přišli poprvé, dokonce se tam pásla srnka :-). 

Nevím proč, ale hodně to tam na mě působí. Kdysi dávno se tam zjevila Panna Marie a byl tam objeven léčivý pramen, navíc poutní místo leží na kraji údolí, kde dříve bývala vesnice. Ta však zanikla, a pokud jsou mé informace správné, pořádně se neví proč. To všechno, společně se vzhledem toho místa, dodává Dřízně úžasné kouzlo. Alespoň pro mě :-D.

Hrozně jsem se na Dřízně chtěla vdávat. Svatby se tam konají, ale asi tak 3 ročně, takže s velkou pravděpodobností bychom tam ten den byli jediní. Ač je to křesťanské poutní místo, nechá se tam udělat i klasický civilní obřad. Ale není tam varianta obřadu uvnitř. Když bude pršet, budeme mít bláto až za ušima. Můj sen o svatbě na Dřízně se rozplynul.

(Teď nemůžu najít žádné fotky z Dřízny, takže mrkněte sem na video, kde je komplexně natočená :-).)

Nu což, znovu jsem zasedla k počítači a hledala, projížděla weby, psala maily na všechny možné strany. Řeknu vám, trvalo to déle, než jsem kdy čekala. V okolí Dobrušky míst pro svatbu, která tyto naše podmínky splňují, moc není. A když už jsem nějaké našla, vždy se mi na něm něco nezdálo. Moc malé, oddávají jen do 12:00, nebo mi prostě "nesedlo". Chtěla jsem něco, kde se budu cítit jako na Dřízně. Kde to nejen bude krásné, ale bude to mít i nějakou atmosféru. Přece jen, počítám jen s jednou svatbou ve svém životě, tak proč to nemít na místě, o kterém budu přesvědčená na 100%? ;-)

A podařilo se. To úžasné, vysněné místo jsme našli. Je to Vila Čerych v České Skalici. Překrásný dům z roku 1924 se stejně krásnou zahradou, který se stal rodinným sídlem rodu Čerychů poté, co původní majitel Ladislav Bartoň věnoval vilu jako svatební dar své neteři Marii a Jiřímu Čerychovi. V poválečném období však byla vila zestátněna a Čerychové emigrovali. Po revoluci byla vila potomkům původních majitelů navrácena, ti ji v roce 2001 věnovali nadaci pro účely vzdělávacího centra a jako vzdělávací centrum dnes vila funguje.

Viděli jste film Odcházení od Havla? Tady se to natáčelo :-).

Už z fotek jsem byla nadšená. Venkovní obřad v zahradě (já hlasuju buď pro růžovou zahradu nebo pro prostor u jezírka pod schody. My se nakonec rozhodli pro prostor pod schody, v místě, kde je na fotkách ten bílý stan - ten ale my mít na svatbě nebudeme, páč mně se hrozně nelíbí.) nebo obřad uvnitř ve velké jídelně či suterénu. Pro každou svatbu uzavřou celý areál na 2 hodiny, takže klídeček, pohodička, vyfotíme se a nemusíme do půl hodiny vyklidit prostor pro další svatbu.

A když jsme tam byli osobně, vše jsem si jen potvrdila. Seděla jsem u jezírka a jen koukala. Bylo to dokonalé. Ráda bych své pocity popsala, ale ani teď nemám slov. Krásné, neobvyklé, jedinečné. Okolo nás bylo město, ale celý areál vily je jak z jiného světa. Jakoby člověk byl zpátky ve 20. letech 20. století. Ta vila, ač není tak stará, toho zažila hodně. Radosti i smutku. To všechno tvoří tamní atmosféru. Stačí si tam jen tak sednout a být. Ono vás to už vtáhne samo :-).
A navíc, je tam pózující veverka :-D.

Nemůžu se dočkat, až tam půjdeme znovu, tentokrát domlouvat podrobnosti svatby :-).

A jaké je vaše vysněné místo? ;-)

Z deníčku nevěsty: Akce "Svatba" se rozjíždí

Za dobu psaní svatebních příspěvků mám vůči vám jeden velký dluh - nikdy jsem vám pořádně nevysvětlila, jak si tu naší svatbu vlastně představujeme. Takže tímto svůj dluh splácím a níže najdete naší celkovou aktuální představu :-).

Tuhle fotku miluju! Je sice už nějaký čas stará a oba už vypadáme trochu jinak, ale nás vztah vystihuje dokonale!

Z deníčku nevěsty: Jak jsme se seznámili, dali dohromady a spousta dalšího :-)

Dnes je to přesně rok od zásnub. Připadá mi ale, jako by to bylo včera :-).

Dnes je to taky přesně rok do svatby. Sakra, nemám nic nachystaného :-D.

Svatební kolotoč se už pomalu rozjíždí. Než se ale vážně rozjede a já tady budu fňukat, jakou mám zvolit barvu ubrousků, užijte si speciální svatební příspěvek, netradičně ve formě videa :-).

A díky tomu se další díl letní výzvy přesouvá výjimečně na neděli :-). Mějte se krásně!

Z deníčku nevěsty: Na čem na svatbě ušetřit a na čem naopak nešetřit

Když se řekne svatba, hodně lidem hned v hlavě vyskočí asociace: svatba = hodně peněz. Nebo také svatba = hodně vyhozených peněz. Také jsem to tak měla. Když mě Matěj požádal o ruku a začali jsme si dávat dohromady představu naší svatby, došlo mi, že nechci svatbu je se svědky, na radnici, bez hostiny a v obyčejných šatech. Ne, chci si to užít, na krásném místě, v krásných šatech, se spoustou bližních, dostatkem jídla a zábavou až do noci. Ale jak to udělat, abychom nemuseli vykrást banku a přitom na svatbě nebylo vidět, že je lowcostová? Tady jsou mé tipy...:-)