Ze života // Vzhůru do další etapy života

Přiřítila jsem se na vlakové nádraží. 6:27, vlak jede za 2 minuty, jak mi večer zjistil Matěj. Čekám 5 minut, vlak nikde. Jsme hned druhá zastávka, nemá kde nabrat zpoždění. Koukám pro jistotu do mobilu na idos a co nezjistím...vlak jel v 6:19. Adrenalin vystoupal do nebeských výšin. Volám Matějovi, abych si potvrdila, že si ten čas nepamatuju špatně. Ne, nepamatuju, trvá na čase 6:29. Neudržela jsem se a...jak to říct...nebyla jsem zrovna dvakrát příjemná.

Do Plzně jsme dojeli v 8:50, v 9:03 jsem vešla do budovy Měšťanské besedy. No, vešla je dost vznešené pojmenování, spíš jsem tam celá schvácená vběhla, popadla talár, na rychlovku zúčastnila focení hromadné fotky (s čapkou na hlavě a jen tak přehozeným talárem přes ramena) a spěchala za referentkami ze studijního, které celou promoci organizovaly. Ty byly neskutečně nadšené, že mě vidí. Nechápala jsem proč, jsem tu přece jen o 3 minutky později - žila jsem v představě, že nácvik je od 9:00. Ale ouha, on byl nácvik už od 8:00, takže mě referentky už chtěly vyškrtnout z promoce :-D. Když jsem po promoci otevřela FCB, měla jsem tam několik zpráv od spolužáků, kde jsem, že mě tam všude shání :-D.
Za 5 minut mi byl vysvětlen celý průběh, protože nácvik už proběhl, a pak jsem tam hodinu seděla a čekala, až promoce začne. Situace byla o to horší, že jsem byla první ve druhé řadě, tedy jsem řadu vedla. Poprosila jsem slečnu, co seděla vedle mě a byla na nácviku, aby do mě případně kopla, kdybych náhodou nespolupracovala tam, kde mám.
Naštěstí se všechno podařilo, řadu jsem zdárně odvedla, zapamatovala si přísahu a pak ji odříkala správnému člověku. Jen jsem se bála, abych si nepřišlápla talár, který jsem, i s podpatky, měla až na zem, a nenatáhla se přímo před děkana :-D. Do toho mi padala čapka a na parketách klouzaly boty. Prostě super. Diplom jsem ale dostala a pak už mi bylo všechno jedno :-D.

Když vyšli ze sálu absolventi, do pár chvil se za nimi dorazili i jejich rodiny. V předsálí nebylo k hnutí. Zakempili jsme to u baru, došlo k předávání darů. Vždycky jsem si přála fotky z promoce s plnou náručí květin, před promocí jsem se o tom všem cíleně "jen tak mezi řečí" zmínila, takže jsem pak byla jak malé květinářství :-D. Dál jsem dostala spoustu šperků, propisku Parker a mamka mi uháčkovala sovu promoční čapkou :-D. 

Šli jsme tu slávu zajíst do restaurace. Pojedli jsme, pokecali a na závěr si všichni potykali :-D. Respektive Matějova mamka a její přítel s našima, naši s Matějem a naši s Matějovou sestřenkou. Seděla jsem tam a nestačila se divit, co dokáže 1 lahev vína :-D.
Pak Matějova mamka s přítelem pospíchali na bus, naši naložili Matějovu sestřenku, která musela ještě večer z Prahy odjet na sobotní kamarádčinu svatbu, a moje kytky, které pak u nás vyložili, a odjeli také. Zůstali jsme s Matějem sami kousek od Měšťanské besedy a měli spoustu času. Byla to zvláštní chvíle. Dojemná, nostalgická radostná. Užívala jsem si tu atmosféru, chtěla jsem si ještě naposled užít Plzeň. Prošli jsme se po náměstí, donutila jsem Matěje vylézt na věž katedrály sv. Bartoloměje a pak jsme pomalou chůzí šli na vlak. Doma jsme úplně odpadli, já jsem spala 14 hodin. To mě zajímá, jak moc mě zničí svatba :-D.

Při promoci jsem zjistila několik věcí:

1) Ani vejška člověka v základu nezmění. Přišla jsem pozdě na zápis do prváku, přišla jsem pozdě na promoci :-D. Nu což, stane se...

2) Dělat modelku není žádná sranda. Těch pár fotek na podpatcích mě dost zničilo.

3) Nemusím se bát o taťkův proslov na svatbě. Při přípitku na promoční hostině moc hezky mluvil, až mě rozbrečel :-).
4) Když chcete pod promoční čapku nějaký účes, musí sedět hezky dole, jinak čapka padá. Měla jsem jako jediná drdol, jinak všechny holky měly rozpuštěné vlasy a čapka jim, podle mě, seděla líp. Od věci také nejsou malé sponečky :-).

5) Neměla bych předjímat reakci druhých lidí. Na mojí promoci se seznamovali naši rodiče a upřímně, nemyslela jsem si, že si padnou do noty. Jsou dost rozdílní. A oni se na sebe celou dobu smáli a na konci si srdečně potykali :-D. Třikrát hurá, jedna z našich obav je zažehnána :-).

6) Končí sranda. Studentský život je definitivně pryč, můžu si ho zlehka připomenout při JUDr.ovi, na kterého se po svatbě chystám, ale jinak vítej, nová etapo života. Trochu se jí bojím, ale daleko víc se na ni těším. Myslím, že to bude jízda :-).

Můj promoční outfit. Když jsem zjistila, že taláry jsou celé černé, chtěla jsem to nějak rozrazit. Na nehtech mám zelený Essence z řady Girls On Tour, odstín 04 Ticket, please, na rtech fialovo-růžovou rtěnku Rimmel, odstín 120 Cutting Edge. Tu mimochodem moc doporučuju, je krásně pigmentovaná a vydrží líbání, jídlo i pití :-). Na sobě jsem měla tyto tmavěmodré šaty z Manga.

Mějte úspěšný týden! :-)