Z deníčku nevěsty: Prstýnková anabáze

A najednou přede mnou klečel a z kapsy tahal světle zelenou krabičku. Ani nevím, jak přesně tu otázku položil, už jsem dávno brečela. Vysoukala jsem ze sebe ono magické "ANO" a Matěj mi navlékl zásnubní prstýnek. No, lépe řečeno, pokusil se o to. Prstýnek byl totiž o velikost menší, takže mi šel hůře přes kloub a musela jsem si ho dotáhnout na prst sama. Matěj mě ale uklidnil, že se prstýnek nechá v pohodě zvětšit, takže až bude potřeba, zajde s ním do zlatnictví a zařídí to.

Ten čas nastal po roce a půl. Zvětšily se mi o trochu prsty a prstýnek už skoro nešel sundat. I vyslala jsem tedy Matěje do zlatnictví s informací o správné velikosti. Ve zlatnictví prý nic nebyl problém a hotovo mělo být do tří týdnů.
Za tři týdny mi Matěj donesl zvětšený prstýnek. Konečně mi neškrtil žíly a prst pravidelně nezískával umrleckou barvu. Byl to zvláštní pocit :-D.
Za asi dva týdny koukám na prstýnek a v místě zvětšení se odlišuje barva zlata. Není bílé, ale žluté. Hnusně žluté. Neřeším to ale, nejspíš se to nějak ošoupalo. Mezi řečí to ale řeknu mamce a Matějovi, jakože vtip. Jim to vtipné moc nepřipadá a Matěj druhý den odnáší prstýnek do zlatnictví na reklamaci. Zlatnice se zděsí a přislíbí nápravu. Prstýnek je opět tři týdny pryč.
Po třech týdnech Matěj přináší prstýnek. Kontrolujeme ho ostřížím zrakem, vše vypadá v pořádku. Jenže víte co? Za dva týdny se bílá vrstva ze zlata zase ošoupala. Už se to přestávalo zdát vtipné i mně. Napruzenej Matěj opět donesl prstýnek do zlatnictví na reklamaci s tím, že příště si nechá vrátit peníze a prstýnek nechá zvětšit v nějakém zlatnictví, kde to umějí.
Ve zlatnictví se tentokrát hecli. Netrvalo to ano dva týdny a měla jsem prstýnek zpátky. Zvětšený, celý stejnobarevný a stejnobarevnost vydržela i nadále. Dokonce nám dali i nějaké vysvětlení, proč to předtím zlobilo. To už ale nedokážu reprodukovat :-D. Snad už další zvětšování nebude potřeba :-). Jinak nás oba trefí :-D.

Vybrat snubáky bylo jednodušší než jsem čekala. Jednou, ještě minulý rok, jsme jeli s Matějem z nějaké akce a bavili se o snubácích. Já chtěla bílé zlato, Matěj žluté. Téměř okamžitě tedy došlo k domluvě, že snubáky budou kombinace. Když jsme přijeli dom, zadala jsem do googlu "snubní prsteny kombinace" a vyskočily na mě všemožné obrázky kombinovaných snubáků. Mezi těmi všemi mě hned na první pohled zaujaly jedny. Byly jiné. Kombinace zlata krásně vymyšlená, do toho kombinace matu a lesku, podle popisu poctivá práce, z malého brněnského zlatnictví. Ukázala jsem je Matějovi a ten je hned odsouhlasil. Na ničem jiném jsme se na svatbě neshodli tak rychle, jako na snubácích :-). Pro srovnání jsme pak koukali i na jiné, ale tyhle nic nepředčilo.
Když se pak svatba blížila, napsala jsem do onoho zlatnictví a domluvili jsme si schůzku. Jako nechaly by se ty prstýnky nechat vyrobit v Praze podle obrázku, ale na takové "zjednodušování" já moc nejsem. Je to práce brněnského zlatnictví, vezmeme prstýnky přímo od nich.
Osobní schůzky jsem se trochu bála, protože jsem několikrát slyšela, jak snoubenci na osobní schůzce ve zlatnictví svůj výběr přehodnotili a odešli s něčím naprosto jiným. A mně se naše vybrané prsteny tak líbily :-). Na schůzce jsme pak dostali na prohlédnutí všechny možné kombinované snubáky, které vyrábějí. Ty naše byly nejlepší :-). Shodli jsme se, vybrali velikosti, shodli se na nápisu do prstenů a šli na oběd.
Za měsíc byly prstýnky hotové. Jsou krásné. Vše přesně podle našich představ, velikostně sedí dokonale. Já si pořád ten svůj nandavám, až mi je Matěj zabavil :-D.

Jak je zřejmé, máme snubáky zlaté. Oba jsme si přáli snubáky ze zlata, i když je to dražší špás. Zastáváme názor, že je to víceméně jedinej šperk, na kterém fakt záleží, tak by měl být z kvalitního kovu. Vím ale, že dnes už to takhle moc často nebývá. A myslím,že je to každého věc, z čeho má snubáky, i kdyby měly být z pampelišky. Někdo prostě nemůže dát tolik peněz do prstýnků (i když ty naše byly za velmi slušnou cenu) nebo to pro něj není důležité a ty peníze do toho ani dát nechce. Nebo má zlatý jen nevěsta. Jak říkám, je to plně každého věc.
Taky máme snubáky úplně stejné - když pomineme velikost a nápis uvnitř prstenu. Tyto snubáky zlatnictví vyrábí i v ženské variantě s kamínky, já však chtěla prstýnek úplně stejný jako Matěj. Ty snubáky budou znakem našeho manželství, podle mě by tedy měly být úplně stejné.
Jinak proti kamínkům v dámských snubácích nic nemám. Kamarádka to třeba vnímá tak, že je to projevení ženského elementu - proč ne, taky úhel pohledu. Co ale regulérně nechápu - když mají snoubenci každý snubák úplně jiný. Jako chápu, že má třeba každý jiný vkus, tak se dohodnou takhle, ale to pak ty snubáky podle mě trochu postrádají svůj význam. Ale je to každého věc a nemusí to každý vidět stejně jako já. Důležité je, když jsou spokojení sami snoubenci :-).

A o čem příště? O našich rozlučkách a k tomu drobné zamyšlení :-).