Z deníčku manželky: Náš svatební den krok za krokem

Zítra to bude měsíc od svatby (už?), tak by bylo fajn si připomenout, jaká vlastně celá naše svatba byla. Tentokrát to bude trochu více zaměřeno na fakta, než v prvním po svatebním článku (najdete TADY), ale i tak se může stát, že se budu v některých věcech opakovat. Tak mi to prosím odpusťte, jen tak vám totiž můžu pořádně ukázat, jak naše svatba, respektive celý svatební víkend, vypadala :-).

Jak probíhaly poslední předsvatební přípravy, jste si mohli přečíst TADY. Článek končil pátečním ránem, kdy jsme před sebou měli hlavně nachystání místa hostiny. Tam jsme taky v dopoledních hodinách já, Matěj, mamka a brácha vyrazili. Taťka dodělával poslední úpravy na chatě, my jsme mezitím na místo hostiny naváželi z chaty vše potřebné, upravovali, zdobili, zajeli na poslední nákup, mamka si zaskočila na nehty atd., atd. :-). Zpátky na chatu jsme dojeli před půlnocí, taťka s mamkou se ještě vrhli na přípravu oběda na sobotu, já jsem odpadla a co dělal Matěj s bráchou, to vůbec nevím :-D.

V sobotu byla vstávačka kolem šesté ranní. V kolik vstávají ti, co mají obřad v 11, to radši ani nechci vědět :-D. S mamkou a taťkou jsme doladili ozdobu na auto nevěsty, protože panenka nestihla dojít včas, a já s mamkou jsme vyrazily k babičce, kterou máme asi půl kilometru od chaty. Já si tam skočila do sprchy (protože na chatě nemáme tekoucí vodu) a mamka nastříhala myrtu do vývazků a na věnečky do oken aut. U babičky si mě vyzvedli brácha s Matějem, s myrtou jsme se stavili u tety, která dělala vývazky a ty myrtový věnečky, zajeli pro kytky a pak mě kluci vyhodili u kadeřnice. Pokračovali na místo hostiny, kam museli pustit catering, který už si přijel vše přichystat, a dodělat květinovou výzdobu.

Pamatuju si, že v to ráno jsem se necítila vůbec dobře. Byla zima, pořád pršelo, v noci se mi moc dobře nespalo, tak jsem byla i taková celá rozlámaná. U kadeřnice se připravovaly další dvě nevěsty, takže tam bylo dost živo a mně to vůbec nevyhovovalo. Přála jsem si být v klidu, tak nějak se naladit na to, co nás čeká a vůbec se mi to nedařilo.

Když jsem byla učesaná, dorazila na učesání mamka, která mezitím s taťkou na chatě připravovala, co bylo třeba (ono těsně před svatbou je pořád co připravovat :-D). Vyzvedli nás brácha s Matějem, kteří se vraceli z místa hostiny a všichni jsme zamířili na chatu. Tam už kromě taťky byla i fotografka a sestřenka s (teď už) manželem :-). Za chvilku dorazila moje kamarádka s Matějovou mamkou a jejím přítelem a začal jeden velký kolotoč zdobení aut, žehlení oblečení, samotného oblékání, rychlého obědvání a posledního chystání všeho, co je třeba vzít s sebou - jako třeba našich občanek a snubáků :-D.

Těsně před odjezdem na obřad, když už bylo vše nachystáno, všichni jsme byli oblečení, proběhla jedna z nejkrásnějších chvilek celého dne. Matěj mi přinesl svatební kytici a poprvé mě viděl ve svatebních šatech. Byli jsme u toho jen my dva (a teda ještě fotografka, ale ta celkem ovládala schopnost v tu správnou chvíli nebýt vidět :-D) a bylo to hrozně dojemný :-).
Hrozně jsem si přála být utajená nevěsta jen "na půl" a tedy tak, že Matěj a pár nejbližších mě uvidí už před obřadem, ostatní až při nástupu na obřad. A můžu tenhle systém jen doporučit. S Matějem jsme si užili úžasnou soukromou chvilku, kdy jsem byla snad nejvíc dojatá za celý den, a utajení pro ostatní svatebčany zajistilo krásný "wau efekt" při samotném mém nástupu. Teda alespoň mi to ostatní tvrdili :-D.

Na obřad jsme vyrazili o půl hodiny později, než byl můj plán. Naštěstí můj plán byl o dost nadsazený, takže jsme dojeli přesně na čas. Jen se mi pak celé moje příbuzenstvo vysmálo, protože v "instrukcích" pro svatebčany jsem psala, že kdo dorazí na obřad pozdě, zažije mrazivý pohled nevěsty. A pak to dopadne tak, že dorazí pozdě samotná nevěsta :-D. Prý si chtěli stoupnout do řady a kolektivně po mně házet mrazivý pohledy :-D.

NÁŠ TIP:

Svatebčanům všechny potřebné informace pište. Když jim to jen řeknete, tak to za chvíli nikdo neví, protože každý má na starosti daleko důležitější věci, než je vaše svatba. Vytvořte si třeba svatební web, nebo pokud jste staromilci jako my, tak jim vše potřebné sepište na papír a dejte společně s oznámením. My tam měli vše ohledně příjezdu na obřad, přejezdu na hostinu, rozvozu dom či ubytování pro přespolní, co na sebe, co za dar atd. :-).

Z chaty na obřad jsme jeli jen v minikoloně tří aut a po cestě nabrali ještě babičku. S ostatními svatebčany jsme měli sraz až na Čerychu a musím je pochválit, protože všichni tam byli na čas. Asi se báli toho mýho mrazivýho pohledu :-D. 

Při příjezdu na Čerych nastala akce hodna tajné informační služby :-D. Auto se mnou a s taťkou zůstalo zaparkované za rohem, aby mě svatebčané neviděli. Matěj mezitím vyřídil vše potřebné s paní matrikářkou a vyrazil se svou mamkou do Vily připravit se na nástup, mamka se sestřenkou rozdaly hostům vývazky a mohl začít samotný obřad.

Matěj a naše milá paní matrikářka :-).

Jelikož kolem poledne přestalo pršet, ukázalo se sluníčko a oteplilo se na krásných 23 stupňů, mohl obřad proběhnout pod širým nebem - v zahradě za Vilou. Paní matrikářka si seřadila svatebčany do dvoustupů a Matěj mi zavolal, že můžeme s taťkou pomalu najet před Vilu. Takže svatebčané nastupovali na místo obřadu, kde utvořili špalír a my s taťkou mezitím najeli před Vilu. Ve Vile nás přivítala milá paní, která organizovala Matějův a můj nástup, a zároveň Matěj, který tam stál jak sluníčko a vypadal strašně šťastně :-).

Dohrála nástupní hudba svatebčanů a začala hrát hudba na Matějův nástup. Takže poslední pusa, Matěj nabídl mamce rámě a na pokyn milé paní vyrazili :-). Dohrál Matějův nástup a začaly první tóny z Thousand Years. Můj nástup. Tatík pronesl něco o tom ať se nezapomenu usmívat, já zase vyslovila přání, ať na těch schodech neupadnu a vykročili jsme :-).

Schody jsem úspěšně zvládla, těch pár kroků po rovince taky :-). Snažila jsem se trochu rozhlížet kolem sebe, ale stejně jsem byla poněkud dezorientovaná a zvládla se soustředit leda tak na Matěje. A i toho si moc nevybavuju :-).

U samotného obřadu mě zaujaly 2 věci. Za 1) jak mě najednou přepadla nervozita a já se naprosto nekontrolovatelně třásla. Teta mi pak říkala, že se třásl i Matěj a že ze začátku o nás měli opravdu strach, abychom tam sebou nesekli :-). A za 2) to, že samotný obřad začala paní matrikářka krátkým úvodem. Oddávající stál opodál, já si ho nejdříve vůbec nevšimla, takže mi chvíli šlo hlavou, jestli nás jako bude oddávat paní matrikářka a kde vzala pověření a jestli náš sňatek bude vůbec platný :-D. Právník, no :-D. Matěj mi pak řekl, že on přemýšlel nad tím samým :-D. My se fakt nezapřem :-).

Oddával nás starosta České Skalice. Byl celkem mladý (cca 40), celou dobu na nás pomrkával a povzbudivě se usmíval. Prý měl moc pěkný proslov, ale to já nemůžu moc posoudit, protože si to vůbec nepamatuju. Sice jsem se snažila pozorně poslouchat, ale znáte to :-). Vjemů bylo tolik, že z toho vím jen "Pro trochu lásky šel bych světa kraj", což oddávající citoval na začátku.
Při obřadu nastala jedna vtipná chvilka. Když jsme si měli předávat prstýnky, podávali nám je naši svědci. Každý měl svou krabičku, ve které byl jeden prstýnek. Můj svědek měl mít krabičku s prstýnkem pro Matěje, který jsem měla Matějovi navléknout, Matějova svědkyně zas měla prstýnek pro mě. Nebo takhle to alespoň mělo být. Jenže ve shonu před obřadem došlo k tomu, že svědci měli krabičky naopak. Zjistili jsme to až při samotném předávání prstýnků :-D. Takže Matěj mi navlékal svůj prstýnek, já zase jemu ten můj. Naštěstí máme snubáky úplně stejné a velikostně rozdílné jen o trochu, takže k žádnému faux pax nedošlo a hned po obřadu jsme si prstýnky prohodili :-D.

V týhle chvíli jsme přišli na to, že si nandaváme snubáky naopak :-D.

Po obřadu proběhly gratulace, které započal právě pan oddávající. Matějovi pochválil manžetové knoflíčky a ukázal ty svoje - se znakem Supermana :-D. U mě gratulaci započal výrazným "Paní Rychlá" a byl tak první, kdo mě tak oslovil :-).

Všechny gratulace byly krásné, ale vyzdvihla bych jednu, která mě rozesmála i dojala :-). A to když můj strejda, taťkův bratr, gratuloval Matějovi. Bylo to nějak takhle: "Matěji, teď patříš do rodiny. Když budeš pro rodinu pracovat, rodina Tě ochrání. Když ne, dostaneš betonové botky. Dědovi od teď říkej kmotře a my ostatní jsme bratranci." Málem jsem se počurala smíchy :-D.

Po obřadu, gratulacích a průchodu uličkou proběhlo focení hromadné fotky všech svatebčanů a hosté dostali povolení prchnout na občerstvení, které bylo po obřadu připraveno. Bylo hezky teplo, takže si hosté s občerstvením mohli posedat ke stolečkům nebo na lavičky, které byly rozesety po zahradě Vily a my s Matějem se zatím fotili. Nejdříve skupinové fotky a poté fotky jen nás dvou. Měli jsme totiž Vilu zarezervovanou na 2 hodiny, je tam krásné fotogenické prostředí, tak jsme toho chtěli využít :-).

NÁŠ TIP:

Pokud máte po obřadu ještě před odjezdem na hostinu naplánované focení, připravte pro hosty alespoň nějaké malé občerstvení. Stojí to pár korun a efekt je velký. Hostům to trochu zaplácne hladový žaludek a taky zkrátí dlouhou chvíli při čekání na vás, než se dofotíte.

A pokud chcete po obřadu fotit skupinky se svatebčany, pro urychlení celého procesu si skupinky rozmyslete předem, sepište na papír a vyberte nějakou komunikativní osobu, která bude focení organizovat. Nebo to jde taky udělat jako to měla teď moje sestřenka, která sice neměla skupinky napsané, ale měla je v hlavě a k dispozici mikrofon a lidi si vyvolávala. Když bude nevěsta zmateně pobíhat mezi svatebčany a shánět tetu Máňu, aby si spolu udělaly fotku, tak to nejen blbě vypadá, ale taky to dost zdržuje, focení prodlužuje a to nikdo nechce :-). A taky na někoho zapomenete a to by byla škoda ;-).

Po 16. hodině jsme z Vily vyrazili na hostinu. Během našeho focení si hosté nazdobili auta, takže jsme jeli v krásné nazdobené koloně asi 11-ti aut. Cesta byla celkem dlouhá, asi 30 kilometrů. Trochu jsem se toho přejezdu bála, abychom se někde nezasekli a nejeli nakonec třeba 2 hodiny (i takové historky ze svateb jsem slyšela), ale vše bylo ok :-).

Těsně před příjezdem na hostinu Matěj volal cateringu, aby o nás věděli, že tak do pěti minut tam jsme. Přijeli jsme a před vchodem do sálu už stál přichystaný "vítací výbor" :-). Proběhl přípitek, rozbití talíře, přenesení přes práh. Samotné hodování započal můj taťka krátkým proslovem, na něj s ještě kratším proslovem navázal Matěj a došlo na polívku. Snažili jsme se s Matějem krmit jednou děravou a jednou ještě děravější vařečkou, ale když už na nás nebyla upřená pozornost všech, tak jsme od Matějovi mamky vyžebrali normální lžíci, abychom se aspoň trochu najedli :-D. Cateringu se nás nakonec zželelo, takže nás vypustili z bryndáku a dali nám každému vlastní talíř a lžíci :-D.

Po polívce začal ničím neřízený raut a volná zábava. V první vlně rautu jsme se s Matějem vytratili ještě na chvíli fotit na přilehlou louku a do lesíka. Po návratu na nás čekala hra organizovaná sestřenkou - měli jsme splnit 3 úkoly, které měly ukázat, jak spolu budeme umět v manželství spolupracovat a vycházet. První 2 úkoly nám šly, ale tím třetím nás doběhli. Jízdu na dvoukole jsme nezvládli :-D. Trošku jsme to natrénovali až v neděli odpoledne během úklidu místa hostiny :-D.

Na sestřenčinu hru rovnou navázaly moje kamarádky se svatební klasikou - botovým kvízem. Otázky pokládaly tak šikovně, že z toho vyšlo, jak se Matěj v domácnosti o všechno stará a já si jen válím šunky :-D.

Hostina pokračovala v celkem klasickém duchu. Krájel se dort, tancoval se první novomanželský tanec, mezitím se jedlo, pilo, bavilo :-). Ač jsem si prapůvodně přála do svatebního veselí zasahovat co nejméně a co nejméně ho organizovat, nakonec se mi to tak úplně nepodařilo. Jelikož hostina začala až kolem páté hodiny, byl program celkem našlapaný. Proslov, polévka, začátek rautu, zdrhli jsme se fotit, hra od sestřenky, hra od kamarádek, krájení dortu, novomanželský tanec, rozbalování darů, focení s prkavkami, další hra od kamarádek...měla jsem pocit, že furt jen hosty svoláváme k nějaké akci :-D.

U krájení dortu bych se na chvilku zastavila. Dortík jsme měli mrkvový s borůvkami a šlehačkou, zdobený čokoládou a ovocem. Nechtěli jsme klasický marcipánový dort s máslovým krémem, protože to sice možná hezky vypadá, ale jíst se to nedá. Respektive to sníte a na zbytek hostiny máte hotovo :-D. Chtěli jsme nějakou odlehčenou, vyletněnou verzi :-).

Dort byl na hostině uložen ve venkovní ledničce. Když se měl rozkrajovat, šel pro něj Matěj se sestřenkou. Přišlo mi, že u té ledničky nějak moc dlouho stojí a nad něčím debatují. Šla jsem za nimi, ale dveře ledničky mi sestřenka se zděšeným výrazem v očích zavřela před nosem :-D. Dortík se nám zřítil :-D. Ujal se ho catering, moje mamka a 2 tety a chvíli byla snaha o záchranu dortu a zamaskování škod. Vcelku brzo bylo ale jasné, že budeme muset přiznat porážku a před hosty předstoupit se zříceným dortem :-). Na rozkrojení jsme tedy vzali horní 2 patra, protože to poslední bylo nejvíc pobořené, a hostům sdělili, že takhle jsme ten dort chtěli a od počátku do byl záměr :-D.
I přes drobnou vadu na kráse byl ale dortík vynikající a chuťově splnil přesně to, co jsme od něj očekávali :-). A navíc máme vtipnou historku k vyprávění :-D.

NÁŠ TIP:

Jak už jsem psala v prvním posvatebním článku, hostina nebyla jedna velká pařba od začátku až do konce. Ani jsem nečekala, že to tak bude. Hosté se bavili různě. Povídali si, jedli, tancovali, četli svatební noviny, snažili se jezdit na dvoukole, pozorovali padající perseidy :-). A pro mě to byla ta nejhezčí svatební hostina, kterou jsme mohli prožít <3.

Pokud tušíte, že budete mít na svatbě spíše umírněnou společnost, můžu vám doporučit 2 věci, které by mohly mít úspěch a zároveň hosty nenutíte k žádným pro ně nepříjemným aktivitám :-).

Za prvé) svatební noviny. Na svatbách se poslední dobou celkem rozmáhají a podle mě je to docela zajímavý jiný druh svatební zábavy. Pojmout to můžete jak chcete. Já jsem si je pomyslně rozdělila na 2 části - ke čtení a k luštění. Ke čtení byly na začátku články o tom, proč máme svatbu zrovna 13. 8. 2016, proč zrovna ve Vile Čerych a proč jsem zvolila modré šaty. Pak právní okénko novomanželů, ženichův vtipný koutek, pár stran luštění a pro kreativní duše omalovánka pro dospělé :-). Byl o ně celkem zájem :-). A zvláštní svatební noviny jsem vyrobila i pro děti.

A za druhé) lightsticky. To není nápad z mojí hlavy, dodaly je kamarádky. Koupily nejen lightsticky, ale i čelenky do vlasů a brýle, kam se mohly lightsticky přidělat, a fakt jsme si s nimi užili spoustu zábavy. Na terase se zhaslo a v tu chvíli si dospělí v ničem nezadali s dětmi, jak s těmi svítícími tyčinkami řádili :-).

Kolem půlnoci nás pomalu hosté začali opouštět. Někteří svépomocí, někteří využili námi zajištěný odvoz. S Matějem jsme hostinu uzavírali a do našeho "novomanželského apartmá" (aneb pokoj ve středoškolském internátu :-D) jsme dorazili o půl šesté ráno :-D. Takže "pusu, lásko" a dopřáli jsme si 1, 5 hodiny spánku :-D.

V onom středoškolském internátu s námi přespávala Matějova rodina a moje kamarádky, tzn. přespolní. Než jsme je v neděli vypustili do světa, vzali jsme je k nám na chatu na dopolední kávu. Když o té chatě pořád mluvím a je odtamtud kousek, byla to nejvhodnější příležitost :-). Na chatě jsme svatební veselí prohlásili za oficiálně ukončené:-). To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká :-D.

Když se z chaty všichni přespolní hosté rozjeli do svých domovů, vyrazili jsme na místo hostiny, které jsme museli během cca 4 hodin uklidit, uvést do stavu při převzetí a předat.

Na místě hostiny už byl můj bratr a teta se strejdou. O těch jsme věděli, že tam budou. Nevěděli jsme ale, že postupně tam najedou ostatní členové mojí rodiny a dobrovolně přiloží ruku k dílu. Nakonec nás tam bylo cca 15, úklid se střídal s dojídáním "zbytků" z hostiny a bylo to hrozně fajn odpoledne. Hotovo jsme měli dokonce půl hodiny před předáním, svatba v nás všech tak příjemně doznívala a začali jsme se ladit na svatbu sestřenky, která se vdávala začátkem září :-).

Další akce mých kamarádek. Budu se muset hodně držet, abych vzkazy od svatebčanů nechala opravdu rok neotevřené :-).

Když jsme se vrátili na chatu, už při vystupování z auta jsem cítila, že mi nohy začínají vypovídat službu. Silou vůle jsem se doplazila do postele a úplně odpadla. Vzbudila jsem se před půlnocí, taťka s bráchou spali, a já s Matějem a mamkou jsme probírali svatbu zepředu dozadu a zase zpátky :-D. A já si poprvé pořádně uvědomila tu euforii, která mnou od obřadu proudila a doteď proudit nepřestala :-).

Už je pozdě večer, hlava mi neslouží, takže dojemný závěr nechám do článku, kterým tady tu svatební etapu uzavřu. Neodpustím si ale jeden malý poznatek/radu - každou svatbu dělají hlavně hosté. A ti naši byli bezkonkurenční. Vím, že už jsem to psala v některém z předchozích článků, ale když já jsem prostě pořád nadšená :-). Svatba byla super především díky nim a jejich pozitivní energii, kterou celý náš den naplnili. Děkujeme :-*.