Předně bych se vám chtěla omluvit za moje tajnůstkaření okolo svatebních šatů. S jejich vymýšlením jsem si dala strašně moc práce a hrozně jsem si přála, aby byly pro ostatní překvapením (zejména jejich odlišná barva). A jelikož to tady někteří naši svatební hosté sjíždí, musela jsem držet jazyk za zuby (a uznávám, že to místy bylo až trapný). Několikrát už jsem měla na mále a ukázala vám třeba krajku nebo tak něco, ale nakonec jsem se vždycky nějak hecla a dotáhla to až do zdárného konce :-).
Pokud jste viděli předchozí článek nebo sledujete blog na facebooku nebo na instagramu, tak už víte hned od svatby, že jsem se vdávala ve světle modrých šatech. Cesta k tomuto konečnému rozhodnutí započala už dávno před svatbou, někdy v dobách, kdy jsem poprvé viděla fotky ze svatby mých rodičů. Moje maminka se vdávala se světle modrých šatech a mně se to vždycky moc líbilo. Strašně jí to slušelo, šaty měly krásný odstín a celkově byla taková jiná, ale přece pořád vypadala jako nevěsta. To je totiž častý nešvar jinobarevných svatebních šatů - že nevěsty vypadají spíš jak kdyby šly na ples. Už tehdy mi hlavou proběhla myšlenka, jak by to bylo hezké, kdybych se vdávala přímo v mamčiných šatech.
Jak šel čas, moje "šatové preference" se měnily. Když mi bylo asi 13, vdávala se moje teta. Měla doma pár svatebně zaměřených časopisů a já v nich viděla nevěstu v barevných svatebních šatech - champagne korzet a k tomu rudá široká sukně. Tehdy jsem z toho byla nadšená :-D. Jojo, teď to taky nechápu :-D. V tu dobu to ale každopádně byla moje top představa a kdybych se tehdy vdávala, asi bych vyrazila v takovém hrůzostrašném modelu :-D.
V průběhu věků jsem se od princeznovských šatů přetransformovala na splývavé a zároveň i na něžnější barvy. Meruňkovou, světle růžovou, zlatavou. I ta světle modrá se tam občas vyskytla, ale určitě nebyla v mém výběru na prvním místě. A když jsme se pak s Matějem zasnoubili, byla jsem rozhodnutá se vdávat v bílé. K nevěstám patří bílá, tak nebudu vymýšlet žádné speciálnosti. No, vydrželo mi to asi měsíc :-D. Já prostě nerada stojím v řadě :-).
Věděla jsem, že chci šaty splývavé a v nějaké pastelové barvě. Když jsem vyhodila všechny barvy, které se mi nelíbí, nesluší mi nebo se na svatební šaty podle mě nehodí, zbyla mi modrá a fialová. A když se mamka vdávala v modré, tak přece nebudu trhat partu :-).
Od toho byl už jen krůček k rozhodnutí vdát se přímo v mamčiných šatech. Věděla jsem, že jsou někde doma. Požádala jsem mamku, jestli by mi je nevěnovala, že bych si je chtěla nechat přešít a vdát se v nich. Mamka souhlasila, s taťkou prohledali doma všechny úložné prostory a našli nejen mamčiny šaty, ale i taťkovu svatební košili, která je ze stejné látky jako šaty. Dostala jsem povolení šaty i košili rozstříhat podle mého gusta a mohlo začít samotné tvoření :-).
Já ještě v původních mamčiných šatech |
Když už jsem měla šaty a švadlenku, nastal kolotoč hledání vhodné krajky. Rozhodně jsem si totiž přála šaty doplnit krajkou, ale byl velký problém sehnat nějakou, která by k šatům barevně seděla. Když už to vypadalo, že budu muset objednávat krajku někde z Nindžapúru, která k nám půjde 2 měsíce a pak bude třeba odstínově úplně jiná, narazila jsem na český e-shop www.marlen.cz. Měli větší výběr modrých krajek než kdekoli jinde a navíc měli možnost objednat si jen vzoreček. Takže jsem si objednala asi 6 vzorečků a 1 krajka opravdu barevně seděla se šaty téměř na 100%. Navíc měla ve vzoru růže, já měla mít růže ve svatební kytici, takže to byl osud :-D.
Krajka alespoň trochu více zblízka. |
Nevím, jestli je to bylo pro Týnu plus nebo mínus, ale věděla jsem přesně, jak chci šaty přešít. Odstranit krajzlíčky u krku a rukávy a látku zde částečně nahradit krajkou. Vím, že mi sluší výstřihy do V a že se to Matějovi líbí, tak proč se halit :-). Dál jsem si přála krajku v pase - hezky to podle mě celé šaty zjemní a pas nenásilně zdůrazní. Zároveň jsem chtěla šaty podšít, aby nikde nekoukalo co nemá :-).
Týna si mě vyposlechla a doplnila své připomínky. Navrhovala šaty celé rozpárat a znovu sešít na moji postavu. Zároveň udělat volnější záda a nějak upravit krajzlík dole na šatech. Plácly jsme si a šlo se na věc.
Samotné šití začalo až celkem pozdě, asi měsíc před svatbou. Za tu dobu jsem byla asi na 5 zkouškách, přičemž z poslední zkoušky jsem si šaty odnesla hotové. Šaty se celé rozpáraly, aby se znovu sešívaly na moji postavu, přičemž v této fázi došlo k drobným úpravám střihu - třeba aby sukně byla splývavější, aby vršek hezky seděl na prsou atd. Šaty se trochu prodloužily níže posazeným pasem, vytvořil se výstřih do V, na ramenou a rukávech už je pouze krajka. Zároveň se udělaly volnější záda - původně jsem měla mít záda volná úplně celá, nakonec to bylo asi od půlky. Nevím, jak to Týna udělala s tím krajzlíkem dole na šatech, ale po jejím zásahu vypadal o 100% líp :-D. Nakonec se do pasu přidal pruh krajky s bordurou.
Bylo krásné při zkouškách sledovat, jak se šaty mění a krásní a krásní :-). Myslím, že velké plus bylo to, že v prvopočátku je Týna celé rozpárala a pak znovu sešívala a během toho ještě střih upravovala. Díky tomu mi šaty daleko lépe seděly a dělaly mi hezkou postavu. Zároveň jsme šaty upravily podle toho co mi (podle mě) sluší a nesluší a díky tomu jsem se ve svatební den cítila v šatech skvěle a to je (podle mě) základ úspěchu. Když se totiž nevěsta cítí krásná, vyzařuje to z ní, tak to určitě alespoň částečně ovlivní i vnímání ostatních.
O tom, že šaty budou modré, vědělo dopředu jen pár lidí. Samozřejmě naši a brácha, pak moje kamarádky, sestřenka a Matějova sestřenka. Všichni dostali za úkol mlčet a nevím o tom, že by někdo tento úkol porušil.
Zároveň o šatech věděl i Matěj. Nevěděl, jak budou ve výsledku vypadat, ale věděl, že jsou modré a viděl i mamčiny původní šaty, když jsem je přinesla domů. Chtěla jsem, aby o barvě šatů věděl dopředu a odsouhlasil mi to. Četla jsem totiž různé diskuze, jak nevěsta měla jinobarevné šaty jako překvapení a ženich pak byl zklamaný, že nemá bílou nevěstu. Sice si nemyslím, že by to pro Matěje bylo důležité, ale pro jistotu jsem chtěla jeho i sebe ušetřit zklamání a o svém záměru mu řekla. Hned reagoval velmi pozitivně s tím, že si mě vezme i kdybych přišla v pytli :-).
Byla jsem připravená na situaci, že se šaty nebudou ostatním líbit. Že uslyším, že v tom nevypadám jako nevěsta, že modrá znamená modřiny a tak. Abych se přiznala, bylo mi to jedno. Já jsem věděla, že mi šaty sluší, připadala si v nich krásně a ta symbolika, že to jsou původní mamčiny šaty, tomu dodávala ještě šmrnc navíc. Pro pověrčivé jsem natruc šaty doplnila perlovými šperky (což znamená slzy) a vyrazila :-D.
Mezi ostatními svatebčany měly šaty velký úspěch. Jak tady všechno vysvětluju vám, tak jsem to vysvětlila i jim ve zkrácené verzi ve svatebních novinách. Zároveň se šaty moc hodily k prostředí Vily, krásně k nim ladila kytice a jak už jsem říkala, hlavně jsem se v nich já cítila krásně :-).
Problém s padnoucí kravatou pro Matěje jsme s Týnou vyřešily svérázným způsobem. Týna se zná s pány z Krispol Store, kteří se sice specializují hlavně na motýlky, ale i přes to pro Matěje z taťkovy svatební košile vytvořili krásnou kravatu, která barevně 100% sedla k mým šatům, což bylo třešničkou na dortu našich svatebních outfitů :-).
Možná celá historie mých svatebních šatů vybízí k otázce, jestli chci, aby je jednou měla moje dcera. Asi takhle - mám k tomu stejnej přístup jako mamka. Moc mě to potěší a ať si je rozstříhá jak potřebuje :-D. Týna tvrdí, že ty šaty nás ještě všechny přežijou, protože jsou 100% umělina, do toho se asi mol nepustí :-D.
I když, abych řekla pravdu - mám teď po svatbě trochu nutkání nechat těm šatům zkrátit sukni a nosit je normálně do práce. Jsou totiž táááák krásný, že se mi nechce smířit se s myšlenkou, že jen jednou a dost. No, uvidíme :-).
Samotné šití začalo až celkem pozdě, asi měsíc před svatbou. Za tu dobu jsem byla asi na 5 zkouškách, přičemž z poslední zkoušky jsem si šaty odnesla hotové. Šaty se celé rozpáraly, aby se znovu sešívaly na moji postavu, přičemž v této fázi došlo k drobným úpravám střihu - třeba aby sukně byla splývavější, aby vršek hezky seděl na prsou atd. Šaty se trochu prodloužily níže posazeným pasem, vytvořil se výstřih do V, na ramenou a rukávech už je pouze krajka. Zároveň se udělaly volnější záda - původně jsem měla mít záda volná úplně celá, nakonec to bylo asi od půlky. Nevím, jak to Týna udělala s tím krajzlíkem dole na šatech, ale po jejím zásahu vypadal o 100% líp :-D. Nakonec se do pasu přidal pruh krajky s bordurou.
Zezadu :-). |
Bylo krásné při zkouškách sledovat, jak se šaty mění a krásní a krásní :-). Myslím, že velké plus bylo to, že v prvopočátku je Týna celé rozpárala a pak znovu sešívala a během toho ještě střih upravovala. Díky tomu mi šaty daleko lépe seděly a dělaly mi hezkou postavu. Zároveň jsme šaty upravily podle toho co mi (podle mě) sluší a nesluší a díky tomu jsem se ve svatební den cítila v šatech skvěle a to je (podle mě) základ úspěchu. Když se totiž nevěsta cítí krásná, vyzařuje to z ní, tak to určitě alespoň částečně ovlivní i vnímání ostatních.
O tom, že šaty budou modré, vědělo dopředu jen pár lidí. Samozřejmě naši a brácha, pak moje kamarádky, sestřenka a Matějova sestřenka. Všichni dostali za úkol mlčet a nevím o tom, že by někdo tento úkol porušil.
Zároveň o šatech věděl i Matěj. Nevěděl, jak budou ve výsledku vypadat, ale věděl, že jsou modré a viděl i mamčiny původní šaty, když jsem je přinesla domů. Chtěla jsem, aby o barvě šatů věděl dopředu a odsouhlasil mi to. Četla jsem totiž různé diskuze, jak nevěsta měla jinobarevné šaty jako překvapení a ženich pak byl zklamaný, že nemá bílou nevěstu. Sice si nemyslím, že by to pro Matěje bylo důležité, ale pro jistotu jsem chtěla jeho i sebe ušetřit zklamání a o svém záměru mu řekla. Hned reagoval velmi pozitivně s tím, že si mě vezme i kdybych přišla v pytli :-).
Byla jsem připravená na situaci, že se šaty nebudou ostatním líbit. Že uslyším, že v tom nevypadám jako nevěsta, že modrá znamená modřiny a tak. Abych se přiznala, bylo mi to jedno. Já jsem věděla, že mi šaty sluší, připadala si v nich krásně a ta symbolika, že to jsou původní mamčiny šaty, tomu dodávala ještě šmrnc navíc. Pro pověrčivé jsem natruc šaty doplnila perlovými šperky (což znamená slzy) a vyrazila :-D.
Mezi ostatními svatebčany měly šaty velký úspěch. Jak tady všechno vysvětluju vám, tak jsem to vysvětlila i jim ve zkrácené verzi ve svatebních novinách. Zároveň se šaty moc hodily k prostředí Vily, krásně k nim ladila kytice a jak už jsem říkala, hlavně jsem se v nich já cítila krásně :-).
Problém s padnoucí kravatou pro Matěje jsme s Týnou vyřešily svérázným způsobem. Týna se zná s pány z Krispol Store, kteří se sice specializují hlavně na motýlky, ale i přes to pro Matěje z taťkovy svatební košile vytvořili krásnou kravatu, která barevně 100% sedla k mým šatům, což bylo třešničkou na dortu našich svatebních outfitů :-).
Možná celá historie mých svatebních šatů vybízí k otázce, jestli chci, aby je jednou měla moje dcera. Asi takhle - mám k tomu stejnej přístup jako mamka. Moc mě to potěší a ať si je rozstříhá jak potřebuje :-D. Týna tvrdí, že ty šaty nás ještě všechny přežijou, protože jsou 100% umělina, do toho se asi mol nepustí :-D.
I když, abych řekla pravdu - mám teď po svatbě trochu nutkání nechat těm šatům zkrátit sukni a nosit je normálně do práce. Jsou totiž táááák krásný, že se mi nechce smířit se s myšlenkou, že jen jednou a dost. No, uvidíme :-).
Mamina sla po nocni zalehnout a u tehle story uz se slzy koulej. :D Ta pointa, ze jsou to puvodni maminy saty... Nadhera.
OdpovědětVymazatMoc vam to sluselo.
Lucka
Děkujeme :-*. Jsi hodná, Lucí, díky za Tvoje komentáře :-).
VymazatKrásné fotky. Šaty jsou také pěkné, ale já jsem pro klasické bílé. Já jsem měla bílé šaty se závojem a vlečkou. Svatební šaty jsem si vybrala hned. Navštívila jsem jenom tento svatební salón https://www.pujcovna-renata.cz/svatebni-salon/ , kde mi padly jedny šaty do oka na první pohled.
OdpovědětVymazat