Z deníčku manželky: Jak jsme zařídili svatbu našich snů

O naší svatbě bylo řečeno snad už vše. Od příprav, přes první posvatební dávku emocí, vysvětlení ohledně šatů i mého subjektivního popisu svatebního dne. A přesto je toho tolik, co bych vám ještě chtěla říct. Ta krásná euforie, která mnou začala proudit při obřadu, je stále přítomná. Ale bojím se, že to už bych tady akorát zaplevelovala blog a vás by to přestalo brzo bavit. Tak tedy, téměř 2 měsíce po svatbě, je čas svatební speciál ukončit. A proto vám dnes přináším poslední čistě svatební článek - o tom, jak jsme zařídili svatbu našich snů :-).

Chtěla bych vám dát nějaké univerzální rady, ale moc jich není. V dnešní době, kdy máte při plánování svatby ve všem 1000 a 1 možnost, to je dost složité. Nakonec opravdu univerzální rady mám pouze 2. Jsou naprosto nejvíc nejuniverzálnější, nejsamozřejmější a přesto občas opomíjené: PŘEMÝŠLET a KOMUNIKOVAT.

PŘEMÝŠLET - Přemýšlet naprosto o všem. Stokrát si před očima přehrát předpokládaný průběh svatebního dne a snažit se odhadnout, co ještě není dořešené a to dořešit. Vědět, co chcete a nečekat, že to nějak dopadne, nebo že to někdo vymyslí za vás. Pečlivě vybírat dodavatele, nejen podle ceny, ale i podle jejich práce a vzájemných sympatií.
KOMUNIKOVAT - Komunikovat s hosty, aby věděli, co a jak. My jim třeba sepsali takový "informační letáček", který jsme rozdávali společně s oznámením. Bylo tam všechno ohledně organizace svatebního dne, přespání, co na sebe, co za dar. Možná vám to připadá trapné, že přece netřeba takhle všechno sdělovat, že si to s hosty řeknete přímo na místě - ale věřte mi, neřeknete. Těch vjemů ve svatební den je tolik, že na to fakt nebudete mít čas ani energii. Já byla fakt šťastná, že hosté už takhle všechno věděli a mojí starostí ve svatební den bylo akorát rozdělit klíče od pokojů na přespání.
                            - Komunikovat s dodavateli, aby věděli, jaké jsou vaše představy. A vše si s nimi ještě zopakovat těsně před svatbou. Já byla v posledním týdnu před svatbou jak telefonní ústředna, ale ve svatební den všechno šlapalo a dodavatelé svoji práci odváděli bez toho, abych nad nimi stála nebo se prostě vůbec o cokoli starala. A to je fakt neskutečně velké usnadnění!
                            - A abyste přece jen ve svatební den neřešili pokud možno nic, nabrífujte o svých představách i jiné lidi. Nejlépe víc lidí. V první řadě samozřejmě ženicha (pozor, ono se to nezdá, ale spousta ženichů vlastně netuší, jak to ta jejich nevěsta zařídila a jak bude svatební den vypadat). U nás se Matěj příprav aktivně účastnil, takže v tomto problém nebyl :-). Nabrífovaná byla moje maminka, sestřenka a moje kamarádky. A díky tomu spoustu různých komunikačních šumů ve svatební den vyřešily za mě.

Nebudu lhát, dá to práci. Hodně práce. Ale výsledek pak bude určitě stát za to :-).

Zato "neuniverzálních" rad, nápadů a tipů mám spoustu :-). A proto vám teď nabízím článek o tom, jak jsme zařídili naši svatbu, kde jsme co sehnali a kdo nám s čím pomohl. Článek, který by na jednu stranu mohl být brán trochu jako vychloubačný, na druhou stranu trochu jako zaplacená reklama. Abych to uvedla na pravou míru - trochu vychloubačný je, protože jsem fakt pyšná na to, jak krásná naše svatba byla :-D (alespoň mně se líbila moc! :-)). A zaplacená reklama to není. Jen jsme prostě s našimi dodavateli byli natolik spokojení, že nám nedělá problém to šířit dál :-). Tak jdem na to!

Jak už bylo řečeno asi stopadesátkrát, obřad jsme měli v zahradě Vily Čerych v České Skalici. Podrobnější článek o tom, proč jsme si zvolili zrovna Vilu Čerych a proč jsme se vůbec rozhodli uspořádat svatbu 170 kilometrů od našeho bydliště, jsem napsala už během příprav a najdete ho TADY.
Vila Čerych je to naprosto úžasný prostor. Svatbu můžete udělat venku i uvnitř, což byla jedna z našich nejhlavnějších podmínek. Já si totiž už roky přála svatbu pod širým nebem, ale jelikož větru a dešti ještě poručit neumíme, je třeba mít náhradní plán :-). Takže naše primární volba byl obřad venku v zahradě pod schody s výhledem na jezírko a "mokrá" varianta byla hala uvnitř. Nakonec přes počáteční peripetie na obřad vysvitlo slunko a my vstoupili do manželství v zahradě Vily :-).
Rezervace Vily je na 2 hodiny, takže máte i čas na focení. Zahrada je opravdu fotogenická a záběry z ní stojí za to :-). S provozovateli Vily Čerych je navíc super domluva, nám se snažili vyjít vstříct ve všech našich požadavcích. Ve spojení s úžasnou paní matrikářkou byl samotný obřad skvěle připravený, nemusela jsem se předem vůbec o nic starat. Prostě jsme si jen na schůzkách před svatbou (byly celkem 2, ale stačila by i 1, kdybychom nevymýšleli všemožné speciality :-D) vše vyjasnili a dle toho byl pak obřad nachystaný. Z Vily vám na obřad zařídí květinovou výzdobu, ozdobu židlí, přípitek, případně i občerstvení po obřadu.

A pokud by se vám prostor Vily Čerych zalíbil opravdu velice, je možné tam uspořádat i hostinu a Vila navíc disponuje i ubytovací kapacitou, takže i o přespání bude postaráno :-).

Při obřadu nám hrála živá hudba, konkrétně housle. Hned od prvního okamžiku, kdy jsme se rozhodli pro obřad v prostorách Vily, jsem si k obřadu představovala živé housle. Doporučení na houslistku jsme dostali od paní matrikářky. Houslistka, paní Věra Vlčková, nám vyšla vstříc ve všech našich přáních, pomohla nám doladit složení skladeb a díky osobní schůzce, kterou si vyžádala, jsme si dopředu mohli vše 100% ujasnit. A jelikož paní Vlčková hrává na svatbách v České Skalici často, mají s paní matrikářkou zajetý systém "znaků", aby hudba začínala a končila přesně v ten správný čas :-D.

Hned po obřadu bylo v zahradě Vily Čerych přichystáno občerstvení pro hosty. To zajišťoval náš catering, Scatering z restaurace Sokolovna v České Skalici. Pracovníci z Vily pro catering připravili stoly, vše ostatní si catering dodal sám. Pracovníci Vily navíc na zahradu ještě přichystali lavičky a stolečky s židličkami, takže si s občerstvením bylo kam sednout :-).

Hostinu jsme měli v myslivecké chatě v Byzhradci u Solnice. Prapůvodně jsme uvažovali přímo o Vile Čerych, ale nakonec jsme se rozhodli pro "samotu u lesa". Myslivecká chata Byzhradci je asi půl kilometru za obcí, hostinu můžete uspořádat venku i uvnitř, vejde se tam cca 50 lidí. Pronájem je od pátku do neděle, za pár korun. Vše si můžete (resp. musíte) zařídit sami, chata ale disponuje potřebným vybavením. Není tam možnost přespání, leda byste si ustlali na podlaze, na stole nebo ve stanu. V blízkém i vzdáleném okolí je to snad jediný prostor s takovými vlastnostmi, takže chata je zabraná na rok dopředu a to nemá žádné internetové stránky a informace o ní se šíří jen po známostech :-). Kdyby někdo chtěl kontakt na provozovatele, tak napište :-).

Jak už jsem psala několikrát, jídlo na hostině jsme měli zařízené formou cateringu. Úplně prapůvodně v počátcích plánování jsme sice uvažovali, že bychom si to zkusili zařídit svépomocí, ale záhy bylo jasné, že je to nereálné. Zvolili jsme Scatering z restaurace Sokolovna z České Skalice. Věděli jsme, že dobře vaří a to pro nás bylo podstatné hledisko :-D. S panem majitelem byla super domluva a prokázal, že oplývá opravdu velkou trpělivostí, protože než jsme doladili konečné složení hostiny, uběhlo několik měsíců :-D. Ve svatební den on i jeho tým předvedli velkou profesionalitu, protože opravdu všechno šlapalo jak mělo, hostina obsahovala vše, co jsme si domluvili, všeho bylo dost, obsluha byla ochotná a jídlo bylo neskutečně dobré. Doporučujeme je všema 40 prstama, kterejma společně s Matějem disponujeme :-D.

Sladké pečivo včetně koláčků, výslužek a svatebního dortu nám dodala paní Helena Jirsová. A já jí chválím, kudy chodím! Měla jsem o sladkém pečivu na svatbě celkem dost jasnou představu. Žádné máslové krémy, nic, co by se mohlo ve velkém horku zkazit. Dort jsem chtěla mrkvový, s borůvkami a tvarohovo-šlehačkovým krémem. Všechno to bylo výborné! Dort byl zdobený čokoládou a ovocem a i když se sesunul, byl to pro nás ten nejlepší dort a od hostů nám na něj přišla spousta pochval! 

Sami jsme pak zařizovali pití, nakládané hermelíny a utopence (ty teda dodala Matějova mamka). A musím říct, že to bohatě stačilo :-D. Obdivuju nevěsty, které si pečou svatební dort nebo smaží řízky na hostinu. To bych vážně nedala :-D.

Hudbu na hostině zajišťoval DJ. Chvíli jsme uvažovali i o kapele, ale nakonec nám přišlo, že DJ se k nám hodí líp. Hrál nám DJ Zdeněk, kterého bych vyzdvihla zejména pro jeho dobrý odhad na lidi a jejich momentální "tancovací" náladu. Já mu sice před svatbou dala drobné instrukce - tedy aby hrál hlavně taneční hudbu, osmdesátky apod. - ale myslím, že to ani nebylo potřeba. Během večera s ním byla super domluva, když chtěl někdo zahrát něco na přání, a součástí "balíčku" je spousta dalších vychytávek krom hudby. My využili jen barevná světla, ale je možnost třeba velkýho bublifuku nebo projektoru.

Výzdobu na hostině jsem zařizovala já a moje mamka homemade. Bílé ubrusy mamka objednala někde na internetu a modré běhouny k nim ušila. Stejně tak ušila látková srdíčka plněná sušenou levandulí, která byla zavěšena u stropu a přidávali jsme je hostům k výslužce.
Stoly byly zdobené jen velmi málo - květinami  a cedulkami s citáty. Květiny dodala paní kvěinářka (více o ní níže), vázy byly normální džbánky na vodu. Cedulky s citáty byly vodovkami namalované čtvrtky s natisknutými citáty, které nějak odráží naše smýšlení, zasazené v malých špalíčcích dřeva. Pak byly na stolech ještě nápojové a jídelní lístky, aby hosté věděli, co všechno je k dispozici :-).

Pokud trochu zamžouráte, můžete si všimnout, že jmenovky jsou přímo na skleničkách, Aspoň se hostům nepletly :-). 

Terasa byla ozdobená jen velmi skromně - na trámech u střechy byly zavěšeny skleněné baňky/vázy, se dvěma otvory, ve kterých byla voda a vždy 2 květy. Tyhle visící vázičky jsem objednávala na e-bay, stejně jako papírová barevná brčka.

Na večer jsme měli zařízený rozvoz hostů. Teta se strejdou nám dali tip na jejich souseda, který takhle rozvážel už na více akcích, tak jsme nad ničím nepřemýšleli a hned se s ním domluvili. A byla to dobrá volba. Byl na hostině asi od sedmi a když si někdo pískl, tak ho odvezl kam si přál. Jezdil celou noc až do půl šesté a najezdil prý skoro 300 kilometrů :-).

Byzhradec bylo úžasné místo na hostinu, ale jediná škoda je, že součástí není i ubytování. To jsme tedy hostům zařídili na středoškolském intru v Opočně. Ubytování po dvou, každý pokoj měl svou koupelnu a záchod, k dispozici byla jedna společná kuchyňka. Jídlo na snídani jsme dali v kuchyňce do ledničky a ráno měli hosté samoobsluhu.

A teď já :-). O šatech jsem vám rozsáhle psala TADY. Šila mi je moje kamarádka Natyris. Botky jsem nakonec měla obyč světle růžové balerýnky z Deichmanna.

Šperky jsem měla všemožně poskládané. Náušnice a náhrdelník jsou mamčiny. Za A) abych měla něco půjčeného. Za B) se mi k šatům fakt líbily. Za C) jsou perlové a perlové šperky by nevěsta dle různých pověr neměla mít. Stejně jako modré šaty. Přišlo mi, že tím se k mým šatům hodí ještě o něco víc :-D.
Náramek je z Avonu, nějaká edice proti rakovině prsu. Rakovinu prsu máme v rodině, tak mi to přišlo docela fajn si na svatbu vzít náramek, za něhož jdou peníze právě na výzkum této rakoviny.
Na pravé ruce jsem pak měla prstýnek, který jsem od Matěje dostala k promoci, a který od té doby pořád nosím. Na levé ruce jsem si nechala zásnubní prstýnek a Matěj mi k němu při obřadu snubák přidával. Teď nosím oba na jednom prstu.

Česala mě kadeřnice Klára ze salonu Klára v Opočně. Dostala jsem na ni tip a s výsledkem byla moc spokojená. Zadání znělo  - hladký drdol, ale zase ne moc hladký, prostě tak akorát :-D. Divím se, že mě nezabila. Každopádně ale výsledek byl přesně podle mých představ! Jenom je škoda, že ještě před obřadem mi začaly z účesu vypadávat vlasy a kamarádka mi ho ještě na chatě zpevňovala pinetkami od fotografky :-D. Můžou za to moje klouzavý vlasy, které špatně drží v jakémkoli účesu i po důkladném přelakování, ale je pravda, že v tu chvíli mě to trochu stresovalo :-D.

Malovala jsem se sama. Špatně nesu, když mě líčí někdo cizí. Ještě nikdy jsem se v tom necítila dobře. Tak jsem se rozhodla nic neriskovat a prostě se namalovat sama. Nijak moc jsem to neprožívala. Každý mi říkal, jak se musím namalovat výrazně, aby to na fotkách bylo vidět...no přece nebudu jak Marfuša. Namalovala jsem se normálně, na oči dala stíny a řasenku, bez linek, na pusu světlou rtěnku, na pleť jen BB cream, transparentní pudr a tvářenku. S výsledkem jsem byla spokojená, na fotkách vidět jsem, takže cajk :-D.

Květiny nám zajistila paní Žabková z květinového ateliéru De la Fleur. Byla naprosto úžasná!!! Požadavky jsem neměla velké - ať květina ladí k modrým šatům a je "teplá" a ať její součástí jsou anglické růže David Austin. Společně jsme pak představu doladily a konečný výsledek byl podle mě dokonalý! Jen se mi nepodařila moje svatební kytice usušit, tak jsem Matěje poprosila, kdyby se mu někdy chtělo, ať mi nechá k nějakému výročí vyrobit kopii mé svatební květiny. Už teď se na ni strašně těším :-).  

Možná bych měla říct i něco o Matějovi, že? :-D. Oblek a pásek jsou z Bandi, košile Marks&Spencer, kravata ze stejné látky jako moje šaty od Krispol Store. Manžetové knoflíčky ode mě jako zásnubní dar :-). Fešák byl :-*.

Všechny překrásné fotky jsou od šikovné Katky Beránkové, která nás fotila už na předsvatebním focení. Byla na svatbě celý den a výsledkem je 1200 fotek. Katku můžu opravdu doporučit, protože má skvělý cit na světlo i na zajímavé okamžiky a opravdu celý den běhá a fotí jak divá. Mám takové tušení, že to nebyla naše poslední spolupráce :-D.

Přes obřad jsme pak měli i kameramana, pana Jaromíra Hanuše. Původně jsme kameramana vůbec nechtěli, ale naši nás umluvili, že by nám to chtěli dát jako svatební dar, tak jsme se domluvili na natáčení pouze přes obřad. A zpětně jsem moc ráda, protože jsme při obřadu byli oba poněkud mimo a zpětně si to shlédnout i se zvukem byl krásný zážitek :-).

Se všemi dodavateli jsme byli opravdu moc spokojení a i proto vám je tady takhle sepisuju - třeba se to bude někomu hodit. Jen jednu jedinou věc ohledně dodavatelů, a vlastně i ohledně celé svatby, bych příště (jakože žádné příště nebude :-D) změnila - kadeřnici bych si pozvala domů a nenechala se česat u ní v salonu. Dojíždění zbytečně zdrží a pro mě to navíc bylo nepříjemné ještě z toho důvodu, že se v salonu chystalo více nevěst, byl tam hrozný hluk a šum a to mi na klidu zrovna nepřidávalo.

Co se týče cen za cokoli a celkově financí okolo svatby - rozhodla jsem se, že je nezveřejním. Nemyslím si, že je to něco, co je třeba ventilovat do širého světa. Pokud by vás ale přece jen něco moc zajímalo, napište mi mail.

No, a tímto končí poslední čistě svatební článek. Ten příští se sice svatby ještě týkat bude, ale už to nebude jenom o ní. Budu se na vás u něj těšit :-).