by Adriana: Cestování // Random z Itálie

Dnes za vámi přicházím s druhým randomem z Itálie, tentokrát z Verony a Milána :-). Žádné velké vykecávání a jdeme na to, fotek je dost ;-).

Verona

Kdybych měla všechna města, která jsme na dovče navštívili, porovnat a zvolit to nejkrásnější, jednoznačně by vedla Verona a Benátky. Benátky proto, že nemají konkurenta. Jsou zvláštní, jedinečné, mají svoje kouzlo. Srovnávat Benátky s Padovou, Veronou a Milánem, tak srovnáváte nesrovnatelné. Ono třeba i srovnávat Benátky s Amsterdamem, kterému se přezdívá Benátky severu, tak srovnáváte nesrovnatelné :-). Proti Benátkám je Amsterdam město s pár kanálama. Ale zase, Amsterdam je moje srdcovka, město, na které společně s Prahou, Plzní a Římem nedám dopustit a opovažte se je přede mnou pomlouvat, budu mít 1000 argumentů proti :-D.
No, to jsem se ale dostala někam jinam :-). Chtěla jsem říct, že Verona je krásná. Hodně mi připomínala Řím a vypadá jako takové klasické italské městečko. K tomu ještě ten Shakespeare a dokonalé romantice nic nebrání :-).

První den jsme přijeli až pozdě odpoledne, takže první seznámení s Veronou probíhalo v noci. Hrad nám už zavřeli. A hlídací kočka se tvářila dost přísně :-D.

Veronská Pařížská v noci...

...a veronská Pařížská ve dne :-).

Výrazný pozůstatek po římské minulosti tvoří místní koloseum. V současnosti je proslaveným prostorem pro pořádání oper (výše vstupného tomu odpovídá :-D), ale přes den se tam můžete jít normálně podívat. Nevím, jestli si Matěj vzpomněl na nějaký svůj minulý život, či co, ale do svatby ho nechám, ať si klidně myslí, že je císař...pak mu to zatrhnu :-D.

A když on je císař, tak já jsem Julie! (btw. na tom balkoně se pořádají i svatby a stojí to asi 800 EUR :-O. Takže Čerych forever :-D.)

V Juliině domě je malá expozice předmětů z té doby. A já nevědomky při focení "oblékla" Matěje do Juliiných šatů :-D.

Před Juliiným domem je její bronzová socha. Taková něžná, éterická dívka a turisti se fotí, jak jí sahají na prsa. Fakt nechápu, koho to napadlo jako prvního :-D.

Před palácem, jehož součástí je i Juliin hrob, najdete sousoší čínské Julie a jejího Romea :-).

Nahoře, pod obloukem mostku, je zavěšeno velrybí žebro. Prý spadne na prvního spravedlivého, který pod ním projde. Chodili jsme tamtudy tam a zpět jak diví a žebro nás vůbec nerozpoznalo...:-D.

Malé zámečky najdete ve Veroně všude. I na malém lanku na místní zvonici.

Říkám mu: "Udělej pózu mladého muže." :-D

Milán

Prohlídku Milána jsme začali v katedrále Duomo. Co se týče doby stavby, je to taková česká katedrála sv. Víta nebo španělská Sagrada Familía. Třeba tuhle podlahu pokládali 400 let.

Socha sv. Bartoloměje od Leonardova žáka. Sv. Bartoloměj byl oblíbeným objektem středověkých umělců, neboť byl umučen tím, že ho za živa stáhli z kůže. Umělci tak mohli předvést své znalosti anatomie.

Tuhle záležitost najdete v nákupní galerii Viktora Emanuela II. Do prohlubně u místě býčích varlat zarazíte patu a třikrát se otočíte proti směru hodinových ručiček. To vše proti smůle :-).

Nejdříve jsem si myslela, že tam mají asi "den retro tramvají". Ne, nemají. Tohle tam jezdí normálně.

Na této fotce si všimněte dvou věcí. První je ten sedící pán. Jak se jmenuje ten nástroj, na který hraje, to nevím. Ale vypadá jak dvě spojené pánve wok, hraje se na něj jen dotykem prstů a vyluzuje zajímavý zvuk, jednou podobný spíše dechovým nástrojům, jednou spíše strunovým. Originály těchto nástrojů vyrábí jen jedna rodina ve Švýcarsku, která vás musí nejdříve osobně poznat, aby usoudila, zda jste pro nástroj vhodný adept. Když jejich sítem projdete, bude vás hotový výrobek stát 250.000,- Kč a v republice budete teprve třetím majitelem. Pokud nechcete originál, seženete daleko levnější fejk z Číny.

Druhou zajímavostí jsou ti dva maskáčoví sokolníci s perem za kloboukem. Nevím, jestli nejsou třeba příslušníci italské armády, každopádně ale dělali ochranku v Duomo a hlídali jeho bezprostřední okolí. Respekt budili, to se jim upřít nedá.