Tahle story se mi vrátila vrátila na mysl, když jsme šli s Matějem na Silvestra, resp. na Nový rok po půlnoci pouštět rachejtle. Matěj se věnoval ohňostroji, já jsem si hrála s prskavkama a házela po něm sněhové koule (ale jinak jsem už pár let dospělá :-D). Vždycky chodíme kousek za dům, cca 200 metrů. Když jsme se vraceli zpátky, tak na poli kousek od domu několik lidí pouštělo lampiony. Chvíli jsme tam stáli, koukali a navzájem se obviňovali, kdo z nás zapomněl na náš doma schovaný lampion, který jsme si mohli taky pustit. Řeknu vám to rovnou, byl to Matěj! Trošku poprchávalo, lampiony se postupně ztrácely ve tmě a my si zavzpomínali na moje 21. narozeniny.
Tehdy jsme spolu nechodili ani půlroku. Matěj mi uspořádal překvapení. Večeře, dárky a pak jsme se šli projít na Petřín. Nepřišlo mi to zvláštní, na Petříně jsme si dali první pusu a tak nějak celkově jsme tam zahájili vztah, takže se tam čas od času rádi vrátíme. No jo, jenže s touhle procházkou jsem vůbec nepočítala. Samozřejmě jsem chtěla být za krasavici, tak jsem si vyrazila ve vysokých podpatcích, na kterých nejen, že neumím chodit, ale taky mě z nich strašně bolí nohy. Měla jsem outfit do kina a na jídlo, ne na výlety. Klopýtala jsem za Matějem jak opilá modelka a radovala se, že už je tma, takže není tolik vidět ani moje chůze ani můj výraz. Asi jsem se netvářila zrovna roztomile :-D.
 |
| Zdroj |
Tehdy jsme spolu nechodili ani půlroku. Matěj mi uspořádal překvapení. Večeře, dárky a pak jsme se šli projít na Petřín. Nepřišlo mi to zvláštní, na Petříně jsme si dali první pusu a tak nějak celkově jsme tam zahájili vztah, takže se tam čas od času rádi vrátíme. No jo, jenže s touhle procházkou jsem vůbec nepočítala. Samozřejmě jsem chtěla být za krasavici, tak jsem si vyrazila ve vysokých podpatcích, na kterých nejen, že neumím chodit, ale taky mě z nich strašně bolí nohy. Měla jsem outfit do kina a na jídlo, ne na výlety. Klopýtala jsem za Matějem jak opilá modelka a radovala se, že už je tma, takže není tolik vidět ani moje chůze ani můj výraz. Asi jsem se netvářila zrovna roztomile :-D.
Naštěstí jsme nešli moc daleko. Matěj zastavil na místě bez lamp a bez lidí. Pak něco začal hledat v batohu. Koukala jsem na něj podezřívavě, význam jeho konání mi nebyl vůbec jasný. Nakonec vytáhl složený lampion. A nastala ona legrace. Já to do té doby neznala, resp. nevěděla jsem, jak se lampion pouští. Takže malý návod pro stejně neznalé, jako jsem tehdy byla já.
1) Na lampion si napíšete přání, mělo by se vám pak splnit. Nebo alespoň v to můžete usilovně doufat :-D.
2) Narovnáte papírové tělo lampionu a chytnete ho nahoře mezi dva prsty.
3) Dole je na dvou drátkách přidělané zápalné ložisko, já ho znám pod názvem "pepo". Jen nevím, jestli je to název oficiální, každopádně si s ním na chalupě zapalujeme kamna. To zapálíte.
4) Pak držíte lampion tak, aby od zapáleného ložiska nechytlo papírové tělo, tzn. oběma rukama nahoře, nebo jednou rukou nahoře a jednou dole.
5) Za chvilku se lampion naplní teplým vzduchem, který je lehčí než vzduch okolní, tudíž lampion nadnáší. A vy můžete lampion pustit na jeho cestu k výšinám a začít áchat. Teda já vždycky začnu :-D.
A teď dvě upozornění.
1) Nepouštějte lampion ve větru, těžko ho udržíte, aby vám při čekání na naplnění teplým vzduchem neshořel.
2) Nepouštějte lampion blízko stromů.
Kéž bychom my dva dostali tyhle dvě poučky před oním večerem. Foukal vítr, ne moc, ale stačilo to. A sice jsme nestáli pod stromy, ale na Petříně těžko najdete místo úplně na mýtině, tudíž stromy byly kus od nás. Teď zpátky k příběhu.
Matěj vytáhl složený lampion. Napsali jsme na něj přání, narovnali tělo a zapálili "pepo". Matěj mě gentlemansky nechal lampion držet, že když jsem ho ještě nikdy nepouštěla, tak ať si to užiju. V tu chvíli zafoukal vítr a...byli jsme bez lampionu dřív než jsme se stačili vzpamatovat :-D. Názorná ukázka upozornění č. 1. Hm, nevadí, Matěj je muž činu- vytáhl druhý lampion. Procedura přípravy se opakovala, jen jsme tentokrát lampion drželi oba. Lampion se naplnil horkým vzduchem, takže jsme ho pomalu pustili do světa. Letěl asi 4 metry. Bylo to krásné a romantické.
A pak zadul vítr a náš lampion se svým zapáleným ložiskem skončil ve větvích nejbližšího stromu, kde si "pepo" hořelo vesele dál. Stáli jsme pod stromem v tichosti a s vykulenýma očima koukali nahoru. Strom byl rostlý tak, že se na něj nedalo vylézl, abychom se k "pepu" dostali dřív, než od něj chytne všechno okolo, takže "pepo" bez okolků hořelo a hořelo, až sežralo celý lampion. Pak už na větvích zbyly jen drátky a zapálené "pepo". Myslím, že to byla ta chvíle, kdy jsme se začali modlit. Nebo alespoň já určitě...hned po tom, co jsem si na mobilu nastavila číslo na hasiče. Pro sichr, že. Než milé "pepo" dohořelo, trvalo to snad věčnost, ale naštěstí strom zůstal bez následků a celý Petřín taky. Nejspíš nám zadky zachránil fakt, že bylo po dešti :-D.
1) Na lampion si napíšete přání, mělo by se vám pak splnit. Nebo alespoň v to můžete usilovně doufat :-D.
2) Narovnáte papírové tělo lampionu a chytnete ho nahoře mezi dva prsty.
3) Dole je na dvou drátkách přidělané zápalné ložisko, já ho znám pod názvem "pepo". Jen nevím, jestli je to název oficiální, každopádně si s ním na chalupě zapalujeme kamna. To zapálíte.
4) Pak držíte lampion tak, aby od zapáleného ložiska nechytlo papírové tělo, tzn. oběma rukama nahoře, nebo jednou rukou nahoře a jednou dole.
5) Za chvilku se lampion naplní teplým vzduchem, který je lehčí než vzduch okolní, tudíž lampion nadnáší. A vy můžete lampion pustit na jeho cestu k výšinám a začít áchat. Teda já vždycky začnu :-D.
A teď dvě upozornění.
1) Nepouštějte lampion ve větru, těžko ho udržíte, aby vám při čekání na naplnění teplým vzduchem neshořel.
2) Nepouštějte lampion blízko stromů.
Kéž bychom my dva dostali tyhle dvě poučky před oním večerem. Foukal vítr, ne moc, ale stačilo to. A sice jsme nestáli pod stromy, ale na Petříně těžko najdete místo úplně na mýtině, tudíž stromy byly kus od nás. Teď zpátky k příběhu.
Matěj vytáhl složený lampion. Napsali jsme na něj přání, narovnali tělo a zapálili "pepo". Matěj mě gentlemansky nechal lampion držet, že když jsem ho ještě nikdy nepouštěla, tak ať si to užiju. V tu chvíli zafoukal vítr a...byli jsme bez lampionu dřív než jsme se stačili vzpamatovat :-D. Názorná ukázka upozornění č. 1. Hm, nevadí, Matěj je muž činu- vytáhl druhý lampion. Procedura přípravy se opakovala, jen jsme tentokrát lampion drželi oba. Lampion se naplnil horkým vzduchem, takže jsme ho pomalu pustili do světa. Letěl asi 4 metry. Bylo to krásné a romantické.
 |
| Zdroj |
A pak zadul vítr a náš lampion se svým zapáleným ložiskem skončil ve větvích nejbližšího stromu, kde si "pepo" hořelo vesele dál. Stáli jsme pod stromem v tichosti a s vykulenýma očima koukali nahoru. Strom byl rostlý tak, že se na něj nedalo vylézl, abychom se k "pepu" dostali dřív, než od něj chytne všechno okolo, takže "pepo" bez okolků hořelo a hořelo, až sežralo celý lampion. Pak už na větvích zbyly jen drátky a zapálené "pepo". Myslím, že to byla ta chvíle, kdy jsme se začali modlit. Nebo alespoň já určitě...hned po tom, co jsem si na mobilu nastavila číslo na hasiče. Pro sichr, že. Než milé "pepo" dohořelo, trvalo to snad věčnost, ale naštěstí strom zůstal bez následků a celý Petřín taky. Nejspíš nám zadky zachránil fakt, že bylo po dešti :-D.
A co vy, pouštíte lampiony?
Žádné komentáře:
Okomentovat