Z deníčku nevěsty: Místo svatby - podle čeho jsme vybírali a jaká byla cesta k tomu našemu?

V minulém svatebním příspěvku, ve kterém jsem vám povídala o našich představách, jak by měla proběhnout naše svatba, jsem vás žádala o držení palců, aby vše s matrikou klaplo. A drželi jste pořádně, protože všechno klaplo :-). Místo, datum i čas! Hurá, tak se vám oficiálně můžu pochlubit místem našeho svatebního obřadu :-).

Že budeme mít svatbu v Orlických horách a proč zrovna tam, víte už právě z minulého svatebního příspěvku. To bylo jasné ještě před zásnubami. Konkrétní místo ale jasné nebylo. Když tedy proběhly zásnuby, začala jsem se porozhlížet po tom konkrétním nej místě. Stanovili jsme si s Matějem 3 pravidla: 

1) chceme civilní obřad (o tom blíže v příštím svatebním příspěvku)

2) chceme to mít venku - obřad pod širým nebem byl můj dlouholetý sen a v srpnu se nechá očekávat hezké počasí, tak snad se i splní :-)

3) musí tam být možnost v případě špatného počasí uspořádat obřad někde uvnitř - protože člověk nikdy neví, počasí neovlivníme a nechci ráno ve svatební den řešit, že lije jako z konve, venku to fakt udělat nejde a co tedy s tím

4) já ještě měla osobní podmínku, že to nechci na zámku - zámky jsou překrásné, ale má to tam každý. Navíc mě odradila návštěva zámku v Novém Městě nad Metují, kde jsme za jedinou sobotu viděli asi 5 svateb a vždy jedna sotva skončila, už tam nabíhala další nevěsta. Jako v celku o nic nejde, ale je mi to trochu proti srsti.

S těmito 4 podmínkami jsem zasedla k počítači a snažila se je naroubovat na místo, které jsem si vyhlídla rok před zásnubami (říkala jsem vám o tom tady). To místo je poutní místo Dřízna, kouzelná mýtinka schovaná v lese u Opočna. Miluju to tam. Ten prostor, ta atmosféra. Jdete si lesem a najednou s před vámi rozevře palouk s kapličkou...a když jsme tam přišli poprvé, dokonce se tam pásla srnka :-). 

Nevím proč, ale hodně to tam na mě působí. Kdysi dávno se tam zjevila Panna Marie a byl tam objeven léčivý pramen, navíc poutní místo leží na kraji údolí, kde dříve bývala vesnice. Ta však zanikla, a pokud jsou mé informace správné, pořádně se neví proč. To všechno, společně se vzhledem toho místa, dodává Dřízně úžasné kouzlo. Alespoň pro mě :-D.

Hrozně jsem se na Dřízně chtěla vdávat. Svatby se tam konají, ale asi tak 3 ročně, takže s velkou pravděpodobností bychom tam ten den byli jediní. Ač je to křesťanské poutní místo, nechá se tam udělat i klasický civilní obřad. Ale není tam varianta obřadu uvnitř. Když bude pršet, budeme mít bláto až za ušima. Můj sen o svatbě na Dřízně se rozplynul.

(Teď nemůžu najít žádné fotky z Dřízny, takže mrkněte sem na video, kde je komplexně natočená :-).)

Nu což, znovu jsem zasedla k počítači a hledala, projížděla weby, psala maily na všechny možné strany. Řeknu vám, trvalo to déle, než jsem kdy čekala. V okolí Dobrušky míst pro svatbu, která tyto naše podmínky splňují, moc není. A když už jsem nějaké našla, vždy se mi na něm něco nezdálo. Moc malé, oddávají jen do 12:00, nebo mi prostě "nesedlo". Chtěla jsem něco, kde se budu cítit jako na Dřízně. Kde to nejen bude krásné, ale bude to mít i nějakou atmosféru. Přece jen, počítám jen s jednou svatbou ve svém životě, tak proč to nemít na místě, o kterém budu přesvědčená na 100%? ;-)

A podařilo se. To úžasné, vysněné místo jsme našli. Je to Vila Čerych v České Skalici. Překrásný dům z roku 1924 se stejně krásnou zahradou, který se stal rodinným sídlem rodu Čerychů poté, co původní majitel Ladislav Bartoň věnoval vilu jako svatební dar své neteři Marii a Jiřímu Čerychovi. V poválečném období však byla vila zestátněna a Čerychové emigrovali. Po revoluci byla vila potomkům původních majitelů navrácena, ti ji v roce 2001 věnovali nadaci pro účely vzdělávacího centra a jako vzdělávací centrum dnes vila funguje.

Viděli jste film Odcházení od Havla? Tady se to natáčelo :-).

Už z fotek jsem byla nadšená. Venkovní obřad v zahradě (já hlasuju buď pro růžovou zahradu nebo pro prostor u jezírka pod schody. My se nakonec rozhodli pro prostor pod schody, v místě, kde je na fotkách ten bílý stan - ten ale my mít na svatbě nebudeme, páč mně se hrozně nelíbí.) nebo obřad uvnitř ve velké jídelně či suterénu. Pro každou svatbu uzavřou celý areál na 2 hodiny, takže klídeček, pohodička, vyfotíme se a nemusíme do půl hodiny vyklidit prostor pro další svatbu.

A když jsme tam byli osobně, vše jsem si jen potvrdila. Seděla jsem u jezírka a jen koukala. Bylo to dokonalé. Ráda bych své pocity popsala, ale ani teď nemám slov. Krásné, neobvyklé, jedinečné. Okolo nás bylo město, ale celý areál vily je jak z jiného světa. Jakoby člověk byl zpátky ve 20. letech 20. století. Ta vila, ač není tak stará, toho zažila hodně. Radosti i smutku. To všechno tvoří tamní atmosféru. Stačí si tam jen tak sednout a být. Ono vás to už vtáhne samo :-).
A navíc, je tam pózující veverka :-D.

Nemůžu se dočkat, až tam půjdeme znovu, tentokrát domlouvat podrobnosti svatby :-).

A jaké je vaše vysněné místo? ;-)