Když mě Matěj před téměř dvěma lety požádal o ruku, strhl se v mé hlavě vodopád myšlenek, nápadů a plánů, jak by asi naše svatba měla vypadat. Ač jsem svoji představu několikrát měnila, celkový koncept svatby byl vždy stejný - musí to být svatba po všech stránkách dokonalá.
Vymýšlela jsem kdovíco, abych se přiblížila k té kýžené dokonalosti. Projížděla jsem weby, diskutovala jsem s lidmi, procházela všemožné e-shopy. Výsledek byl jediný - všech těch svatebních věcí jsem se přesytila a nic pro mě nebylo dost dobré. Žádné svatební šaty nebyly dost krásné, výzdoba dost promyšlená, dost dost nazdobený. Přišlo mi, že celá naše svatba, na kterou se tak dlouho těším, snažím se ji naplánovat co nejlépe a samozřejmě to nebude úplně nejlevnější záležitost, bude stát úplně za nic. Kamarádka mi poradila si dát se svatbou a celým přemýšlením nad ní na chvíli oraz. Hodilo se to - Matěj zrovna státnicoval a já mohla aspoň plnohodnotně plnit roli starající se přítelkyně.
Pořádně zařizovat jsme začali až po Matějových státnicích, takže od února. Vrhli jsme se do toho celkem s nadšením, protože školy hotové, práce jistá, já měla zase novou chuť do příprav a taky už nás drobátko začínal tlačit čas. Museli jsme to vzít hezky z gruntu - zařídit jídlo, přespání pro přespolní atd....takové ty věci, bez kterých se svatba neobejde. Na přemýšlení o dokonalosti nebyl čas. Když se všechno tohle pozařizovalo, nastal čas na takové ty detaily. Které na svatbě být nemusí, ale když jsou, udělá to svatbu zase o stupínek lepší. A moje představy o dokonalosti se vrátily. Když se mi začaly zase zdát katastrofické sny o svatbě, byla jsem vynervovaná z toho, že i když udělám maximum, nemusí se to každému líbit, usoudila jsem, že je někde chyba. V myšlenkách jsem se propleskla (v reálu ne, na to se mám moc ráda :-D) a zkusila se zase hodit do klidu.
Došlo mi, že s takovým přístupem si svatební přípravy, na které jsem se tolik těšila, ani pořádně neužiju. A navíc stejně dopředu nemůžu odhadnout, jaká ta svatba bude. Můžu mít vše zařízené na 1000%, ale lidi přijedou nenaložení a stejně to nikdo neocení. Usoudila jsem, že pro zachování mého zdravého rozumu bude nutné se naučit tolik nelpět. Nelpět na mých představách o dokonalosti, protože ty se za A) vůbec nemusí vydařit, a za B) se vůbec nemusí shodovat s představou ostatních. Uvolnila jsem se a začala svatbu připravovat s láskou, místo s křečí. Samozřejmě se snažím, aby vše bylo hezké, sladěné a vymyšlené. Ale už se nesnažím to mít dokonalé. Dokonalost neeexistuje. A ani vlastně není potřeba. Naši, když vzpomínají na svoji svatbu, tak vždycky jen na to, co se nepovedlo - a baví tím celou společnost. A to se mi i mamka snažila při přípravách sdělit - nevadí, když se něco nepovede, alespoň je na co vzpomínat :-).
 |
| Krásné plnokvěté růže. Podobné budu mít ve svatební kytici. Tyhle krásky rostou u autobusáku v Hradci Králové :-). |
Postupuji teď při svatebních přípravách s myšlenkou, že jakou energii do toho dám, taková se mi i vrátí. Snažím se do toho tedy dávat energii co nejvíc pozitivní, uvolněnou a hlavně hodně lásky. Křeč a stres jsem až do svatby ze svého života úplně vypustila. Ničemu to nepomůže, nic to pozitivně neovlivní, netřeba si tedy kazit den. Hned jsou ty přípravy zase o něco veselejší :-).
Myslím, že i z toho důvodu se pořád na svatbu hrozně těším. Každý se mě ptá, jestli už se dostavil ten stav, že to chci mít hlavně za sebou. Panebože, doufám, že takový stav se ani nikdy nedostaví. To by přece byla škoda :-). Chci si svatbu hlavně užít a prožít, ne ji přežít. A k tomu mi pomůže jedině moje naladění, ne když bude na hostině o ozdobu víc :-).
Dneska tedy poněkud niterněji a s dalším článkem se těším...v neděli :-). Mějte se krásně ;-).
PS: Podobný svatební článek, zaměřený hlavně na moje pocity, jsem vám psala už tady. To bylo zrovna v době mé největší přesycenosti svatbou a honbou za něčím, co neexistuje. Zpětně jsem moc ráda, že máme svatbu až 2 roky od zásnub, protože jsem si mohla všemi těmito pocity v klidu projít a v klidu si je v hlavě srovnat. A pokud mi až do svatby vydrží to naladění, které mám teď, budu se vdávat naprosto šťastná, vyrovnaná a spokojená. A usměvavá nevěsta - půl úspěchu. Druhou půlku tvoří dobrý jídlo, samozřejmě :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat