sobota 30. srpna 2014

Ze života // Jak jsme se snažili občurat systém na italské pláži

Z dovolené jsme si naplánovali jeden den u moře. Abychom si odpočinuli od každodenního běhání po památkách. Byli jsme na týden v Římě a denně takových 12 hodin chodili po městě. Takže 5. den jsme už byli dokonale zničení a nicnedělání zoufale potřebovali. Řím není úplně u moře, ale celkem dobře se tam dostanete vlakem. Nechali jsme si v hotelu poradit, kam máme jet a vyrazili.


Dlouhá pláž se táhla kolem moře a byla tam hlava na hlavě. A nejen z toho důvodu nebylo umístění se někde jen tak. Vždy kus pláže byl od dalšího oddělen a měl svoji barvu lehátek. Nu což, najdeme si nejhezčí barvičku a tam se usadíme, vymysleli jsme chytře. Procházeli jsme se kolem moře, přecházeli z jednoho odděleného bloku do druhého a hledali to nej. Až najednou...žluto-oranžová lehátka a dokonce i skříňky na věci tam měli! To muselo být naše! 

Jenže mezi nás a ona rozkošná lehátka se postavil hlídač. V tričku a šortkách a mračil se tak, že by pohledem i žraloka vystrašil. "Chtěli bychom 2 lehátka a jednu skříňku." gestikulovali jsme divoce, protože na Matějův prvotní dotaz "Lei parla inglese?" (v italštině mluvíte anglicky?) zuřivě vrtěl hlavou. Nakonec jsme pochopili, že máme jít někam nahoru, tam zaplatit a dostaneme, co chceme. Dobře tedy, pár euro obětujeme!


Našli jsme pokladnu, o které asi hlídač mluvil. "Chtěli bychom 2 lehátka a jednu skříňku." opakujeme naše přání, tentokrát už anglicky. "10 euro za jednoho. Pak dostanete lehátka." vysvětlil nám kluk uvnitř rázně. Kritickým okem jsem koukla na pláž. Spousta lidí, žádná extra čistota...nechápu, za co si zaslouží těch 10 euro za osobu. Nechá se ale předpokládat, že široko daleko to nebude lepší. Budiž, jsme ochotni jim věnovat našich 20 euro, ale chceme i skříňku. Abychom spolu mohli jít do vody a nemuseli se bát o to málo, co nám po odevzdání 20 euro zůstane. "Skříňku dostat nemůžete, jen lehátka."dál si vedl svou kluk. Už měl odtrhnuté dva lístky ze svazku vstupenek a dožadoval se platby. Matěj vydal 20 euro a šli jsme hledat hlídače, aby nám přiřadil lehátka.

Ovšem hlídač nebyl k nalezení. Čekali jsme na něj u takové dřevěné boudičky, kde měl evidentně základnu. Dveře byly otevřené a na zdi viselo spousta klíčů s čísly. "Ha, skříňka bude!" kývli jsme na sebe. Jak jsem jinak slušná holka, tak teď se projevily všechny zločinné geny, které mi předci předali. Matěj hlídal, já vlezla do budky, čapla klíč a ...v tom se přiřítil hlídač. Oslavný taneček jsme sice museli nechat na později, ale naštěstí si ničeho nevšiml a se spokojeným výrazem, že konečně máme lístky, nám vydal lehátka.

Výborně, lehátka by byly. Teď skříňka. Ilegálně uzmutý klíč jsme vzali a vydali se hledat skříňku, jejíž číslo by korespondovalo s číslem na klíči. Našli jsme! Jenže...skříňka byla plná. Ručníky, hračky pro děti...naše věci se tam rozhodně nevešly. Co teď? Skříňku jsme zase poctivě zamkli a bezradně koukali kolem. Do vedlejší skříňky si zrovna pán ukládal své věci. "No jo, ty skříňky si můžete pronajmout dlouhodobě, ale takhle jednorázově to nejde. Většinou je mají lidé, co sem chodí často, tak tam mají ručníky, slunečníky a tak, aby to nemuseli pořád nosit s sebou..." No, a jsme v háji! Prázdnou skříňku nenajdeme a ještě nějak musíme hlídačovi do budky vrátit uzmutý klíč, což ale asi půjde těžko, když poslední půlhodinu v ní luští křížovky a nevypadá, že by se chtěl zvednout. 

Jenže ještě nejsme tak blonďatí, jak vypadáme! Měli jsme plán hodný génia. Šla jsem na záchod, klíč s sebou... A pak jsem ho tam nechala, jakože vlastníkovi skříňky OMYLEM vypadl z kapsy. Po dvaceti minutách jsme se nenápadně procházeli kolem hlídačovi budky, klíč visel na svém místě a hlídač si nás podezřívavě prohlížel. Mise splněna!


Ovšem případné zloděje jsme nakonec stejně přelstili. Peníze jsme dali do balíčku s kartami a foťák zahrabali do písku. Nejsme totiž béčka, co si potřebují věci ukládat pod zámek!

A jedna fotka z pláže kousek od Barcelony. Sice bez skříněk a lehátek, ale zato málo lidí, čisto a bezplatný vstup :-).

A jaké jsou Vaše plážové zážitky? ;-)     

8 komentářů:

  1. Dobrý plán :-D Akorát bych se bála, že zapomenu, kam jsem foťák zahrabala :-D ... Pěkné fotky :-)

    Hezký den, skills-of-art.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Zahrabali jsme ho těsně pod povrch a dali na něj nožku lehátka. Ani mě nenapadlo se bát, že ho nenajdeme...Ale kdybychom ho fakt nenašli, to bychom asi dost koukali :-D.

      Tobě také krásný den ;-)!

      Vymazat
  2. I MacGyver by na vás byl hrdý! :-D
    Bebe
    PS: já chci taky k móóóřiiii! Ještě aspoň jednou letos! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D snažili jsme se!
      PS: Nene, Bebe, ve vesmíru musí být rovnováha :-D. Teď zas rok práce a moře potom :-D.
      PSS: Ale pořád jsi na tom lépe, než já - my letos u moře nebyli vůbec ;-). Do článku jsem to neuvedla, ale je to storka z roku 2011 :-). Jdu ronit slzy nad svou bílou kůží :-D!

      Vymazat
  3. Haha, taková akce. :D Ale fakt něco, co všechno by si nenaúčtovali. :) Nevím jestli je to jen kec, anebo je to vážně možný, ale kamarádka kdysi vyprávěla, že v jednom kempu v zahraničí dokonce účtovali vzduch........zní to děsně, tak jestli mi nekecala. :DD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo :-D! Nikde jinde jsem to potom nezažila :-).
      A ten vzduch...napadá mě jen, že jak v ČR, tak většinou i v zahraničí se při ubytování platí jakýsi rekreační poplatek městu...můj taťka tomu říká daň ze vzduchu...tak třeba jestli Tvoje kamarádka nemyslela tohle. Jestli ne, tak to tam byli pěkní vyděrači :-D!

      Vymazat
  4. Super příběh..Prostě, to nevymyslíš! :D

    OdpovědětVymazat