pondělí 26. října 2015

Krása // Co si sbalit na podzimní dovolenou ve městě, aby stačil kufr? ;-)

Vždycky před dovolenou mám dilema. Co tam budu nosit na sobě? Googlím počasí a pak zamyšleně sedím před otevřenou skříní. Chci, aby mi to slušelo. Chci, aby mi nebyla ani moc zima, ani moc teplo. Chci se se všemi těmi hadříky vejít do kufru. No, není to málo požadavků.

Když jsem se letos balila do Itálie, přistál mi nápad. Sbalím se tak, aby to splňovalo všechny moje výše uvedené požadavky a pak to pro vás nafotím. No to jsem si dala. Což o to, outfity jsem vymyslela a podle toho se zabalila. Měla jsem ze sebe radost, protože jsem zabrala se všemi svými věcmi jen 2/3 středního kufru. Challenge splněna!
Jenže to focení...nikdy jsem si nemyslela, že je tak těžké fotit outfity! Jak si mám stoupnout? Jak se mám tvářit? Nahodím teda nějakou pózu, Matěj udělá pár fotek. Když mi to pak ukazuje, v hlavě slyším jediný hlas: Přefotit! Zavelím tedy, že to vypadá blbě, že to vyfotíme znovu. Znovu zaujmu pózu, ale více se narovnám, zvednu hlavu, zatáhnu (moje sexy a jindy zcela ploché!!! :-D) břicho, Matěj fotí. Jde s foťákem ke mně a jen kroutí hlavou: "Nevidím žádnej rozdíl." Já ho teda vidím! Žádná sláva, ale zveřejnit se to dá
Tedy, abych se dostala k jádru pudla. Ty fotky nejsou nic extra. Vážně nevím, jak to ti fashion blogeři dělají, že na všech fotkách vypadají tak skvěle a nenuceně. Navíc po běhání po městě nebo cestování busem či vlakem jsem byla často zmačkaná, rozcuchaná, rozmazaná... Ale bavilo mě to! Hledání zajímavého místa,vychytávání chvilky, aby kolem nebylo moc lidí, pak rychlé focení. Matěj byl trpělivým fotografem, který přesně plnil moje pokyny a fotil tak dlouho, dokud jsem nebyla spokojená. Takže někdy, když bude vhodná příležitost, si to třeba dáme ještě jednou :-).

A teď, hurá na tento speciální dovolenkový příspěvek ;-). Krom pyžámka, spodního prádla, ponožek a spodních košilek (ty já nosím od září do května, nesnáším, když mi táhne na záda) jsem si na těch 8 dní sbalila dvoje boty, dvoje svršky do zimy, dvoje kalhoty, jednu sukni, dvoje silonky, čtyři svetříky a čtyři topy.


Jelikož jsme do Itálie jeli přes noc, volila jsem podle toho oblečení. Tmavě modré kalhoty, které mi jsou trochu volnější v pase, z Camaieu, a černou halenku s dlouhým rukávem ze stejného obchodu, aby mě nikde nic neškrtilo. K tomu černý svetřík na knoflíky z Orsay a černé balerýnky z Deichmanna - oboje to jde rychle sundat a rychle nandat :-).




Ve všech městech městech bylo hezky teplo, ale přece jen, když jsem přes sebe chtěla ještě něco přehodit, měla jsem s sebou tento béžový kabátek z Polska, nebo tmavou vestu ze sekáče (ta bude dále).



Když jsme dorazili do hotelu, vysprchovali se a vyspali se, vyšli jsme zpět do ulic. Převlékla jsem se do béžových kalhot z H&M a tmavě modrého svetru z Camaieu. Ten mám moc ráda, protože má hezký splývavý střih a delší zadek :-D. Na nohy jsem si vzala bílé polobotky od dobrušských Vietnamců, které stály celých 70 korun a jsou naprosto bezkonkurenční. Pořád je tahám, vypadají krásně ke kalhotám i k sukni a jsou pořád jako nové. (btw. tuhle jsem se docela dobře pobavila. Měla jsem na sobě tyhle botky a bavila jsem se s bratrancem a jeho přítelkyní, kteří bydlí kousek od Dobrušky. Bratrancova přítelka mi chválila botky a já jí prozradila, odkud jsou a kolik stály. Ona si jen povzdechla a koukla na svoje boty, které byly z Prahy a stály asi 800 Kč. Bratranec to okomentoval trefně: "Mimopražští jezdí nakupovat do Prahy za velké peníze a myslí si, že tam seženou něco extra. Pražáci už to pochopili a jezdí nakupovat za pár korun do maloměst." Přesně!)

Foceno na balkónku našeho benátského hotelu :-).



Druhý den v Benátkách jsem šla do růžové. Tenhle svetr je z Německa a miluju ho. Je teplý, je koukavý, ladí mi k němu rtěnka. Víc nepotřebuju :-). Doplnila jsem ho modrými kalhotami, černými balerýnkami a černou košilí s bílými puntíky z Camaieu.




V Padově bylo krásně teplo, takže jsem vytáhla sukni. Tmavě modrou sukýnku z dílny Natyris od mojí kamarádky Kristýny jsem doplnila o černé silonky a bílé polobotky. K tomu jsem zvolila bílou halenku Bonprix a světle modrý svetr z německého New Yorkeru.




Druhý den v Padově, přejezd do Verony, a znovu kalhoty. Vzala jsem si ty béžové a trochu to rozrazila korálovým tričkem Camaieu. Svršek a botky jsem volila černé, aby těch barviček nebylo zas tak moc :-).



A když mi byla zima, hodila jsem na sebe vestu :-).


Ve Veroně bylo teplo. Tedy znovu sukně, k ní černé silonky, černé balerýnky a černá halenka. A ráno, když ještě byla zima, jsem si vypomohla tmavě modrým svetrem.

Ve veronském koloseu :-).


A na věži, s výhledem na celou Veronu.


Nikdy mi neřekl, že má něco proti mým nohám :-D. 
Ta černá halenka má krom prodlouženého zadku i tu výhodu, že se jí nechají ohnout rukávy na 3/4 délku. Ráda nosím jeden ohrnutý a druhý dlouhý :-).


V Miláně jsme první den měli na programu návštěvu katedrály Duomo. Italové celkem strikně požadují určitý dress code při vstupu do kostelů - tedy zakrytá ramena a kolena. Ta moje sukně s černými silonkami sice není nijak extra odhalující, ale nechtěla jsem nikoho provokovat. Vzala jsem si tedy béžové kalhoty, bílé boty a bílou halenku. A když mi bylo chladno, zabalila jsem se do růžového svetru.



Krásně zaostřené boty na dlažbě.

A přesvícené na trávě. Ale tady na té fotce je důležitá hlavně ta krásně zelená tráva, která už v Čechách nebyla :-).
Předposlední den v Miláně a modré kalhoty s černými balerýnkami. K tomu korálové tričko a světle modrý světřík.
Možná se vám nezdá pozadí fotek, ale vybrala jsem ho zcela záměrně. V tomto ošklivém dvoře s pavlačovými domy jsme měli náš privát. Bylo to tam tak ošklivý, až to bylo krásný :-D. Středověké uličky umí fotit každý :-D.



S touto taškou jsem prochodila celou Itálii. Šila mi ji maminka a je vlastně ze sešitých zipů. Takže si člověk musí dát pozor, aby si tašku nerozepl až na dno :-D.


Poslední den jsme večer odjížděli dom. Tedy jsem znovu oblékla kalhoty (nerada dluhé trasy cestuju v sukni), tentokrát béžové. K nim balerýnky, černou puntíkatou košily a černý svetřík :-).



Zlatý pražský kočičí hlavy. Jít po tomhle v podpatkách, tak se zabiju na třetím kroku.



Tímto by byl první outfitový příspěvek u konce a já nyní opravdu prosím o vaši zpětnou vazbu. 
Jak se vám to líbilo? A který outfit vás zaujal nejvíc? Jsem úplně nervózní, jak to pouštím do éteru :-). 


2 komentáře:

  1. Korálový top a tmavěmodrý svetr - moji favoriti. Sama moc ráda nosím červenou, fialovou, růžovou, protože jsem si kdysi vsugerovala, že mi tyto barvy sluší. :D Takže ta korálová (rozšířila jsi mi slovní zásobu :) ) mě fakt kouzlila.
    Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí, přesně tyhle barvy jsem taky jeden čas nosila, protože jsem byla (a stále jsem) přesvědčená, že mi sluší :-). Nikdo mi nikdy neřekl opak, tak snad se mi za zády nesmějí :-D. Poslední dobou ale můj šatník hodně přechází do tmavě modré, takže už jsem si zakázala koupit cokoli modrého, abych nebyla jen jednolitá :-D.

      Vymazat