úterý 13. ledna 2015

Z deníčku nevěsty: Zásnuby

Tím bych asi měla celý můj svatební speciál po úvodním příspěvku začít. Dovolím si to tedy vzít nejdřív obecně, pak vám povím, jak jsme to měli my, a nakonec asi shrnu svoje subjektivní dojmy :-). Uvařte si kafe, odskočte si, nejspíš to bude dlouhé :-D. Jdeme na to!



Zásnuby jsou podle mě fajn. Dříve měly zásnuby větší význam než dnes, dokonce v některých právních řádech za jejich zrušení náležela tomu, kdo zůstal na ocet, finanční kompenzace. Prapůvodně, v dobách sňatků domluvených rodiči, to vlastně byla jakási "rezervace". Na to už se dneska vážně nehraje. Máme tu rovnoprávnost, svobodu slova i všeho dalšího. Nechalo by se říct, že zásnuby jako takové nejsou potřeba.
Názory na zásnuby se v mém okolí různí. Někteří to pokleknutí, prsten a otázku, na kterou je předem známá odpověď, považují za divadlo (většinou chlapi :-D). Všímám si, že spousta lidí zásnuby přeskočí a na svatbě se ti dva vlastně jaksi domluví (často v případě, když se chlap dlouho k ničemu nemá nebo když se svatba plánuje hodně na rychlo). Taky se to tak dá, proti gustu nic nenamítám.
Já si vždycky zásnuby v koutku duše moc přála. Každá z nás chce být ve vztahu někdy princezna, které chlap dává najevo, jak moc ji miluje, váží si jí, nosí ji na rukou...a u zásnub přesně taková princezna jste. A je jedno, jestli se odehrávají na tropickém ostrově při západu slunce nebo doma v obýváku. V celé té chvíli chlap vůči vám projeví tolik lásky a úcty a přitom vlastně ani nemusí nic říkat. Prostě jen žádá, aby jste si ho vzala a strávila s ním pokud možno zbytek života. Bomba! Ale jak říkám, to je jenom můj názor, se kterým nemusíte souhlasit.

Načítala jsem nějaká moudra týkající se zásnubního prstýnku. Nosit by se měl na levé ruce, neb tam je bliž k srdci. Ohledně počtu kamenů se zdroje různí - podle jednoho by tam mělo být tolik kamenů, za kolik let od zásnub bude svatba. Dle druhého by kameny měly být 3, což signalizuje, že láska mezi těmi dvěma byla, je a bude. Barva kamenů by měla být modrá nebo bílá/průhledná, což signalizuje čistotu lásky. Shrnula bych to tak, že na zásnubním prstýnku by prostě měl být nějaký kámen :-D.

Dál by potom k zásnubám měl něco dostat i muž. Třeba můj děda měl regulérní zásnubní prsten. Ten by Matěj nenosil, takže jsem mu nechala udělat na zakázku manžetové knoflíčky, které vím, že unosí. Jsou ve tvaru puzzlíků s vyrytými znaky A + M. Proč puzzlíci? Protože my dva jsme takoví svoji puzzlíci. Zapadáme do sebe (zažeňte všechny nemravné myšlenky, tak jsem to nemyslela :-D). Svoji premiéru si knoflíčky odbydou ve svatební košili :-).


A jak tedy probíhaly zásnuby u nás? Jak už jsem vám psala tady, stalo se to v létě 2014 v Amsterdamu (to zní jak začátek amerického filmu :-D). Celý den jsme chodili po městě a večer šli na večeři do jedné restaurace kousek od hotelu. Napucli jsme se a pomalým krokem se vraceli zpět na pokoj. Z večeře jsem odcházela s plechovkou coly v ruce. Po cestě mi k tomu ještě Matěj koupil zmrzku. Takže jsem si tak šla, v jedné ruce cola, v druhé zmrzka a byla jsem naprosto blažená.
V Amsteru jsou všude kanály a přes ně ty roztomilé kruhové mosty s muškáty. Když jsme přes jeden takový most měli přejít a pokračovat dál, nadhodil Matěj, jestli si nechci jít na chvíli sednout na lavičku kousek vedle u kanálu - abych si dopila tu colu a dojedla zmrku a nešla s tím do hotelu. Jo, byla to dobrá myšlenka.
Seděli jsme si tak na lavičce, koukali okolo, o něčem se bavili, já se ládovala. Romantika :-D. Když jsem snědla, co se dalo, spokojeně jsem se přitulila k Matějovi. Po jídle bývám nejšťastnější :-D. Seděli jsme tam přitulení, Matěj mě objímal okolo ramen a do ucha mi šeptal samá krásná slůvka. Jak moc mě miluje, jak je rád, že jsme spolu...když v tom přišla perla: zahlásil "oceňuju, jak se snažíš vařit." Přesně takhle doslova to řekl. Vykulila jsem na něj oči. "Jak jako, že se SNAŽIM vařit?!" Aby v tom bylo jasno, já si zakládám na tom, že na svůj věk vařím dobře (díky mami za tvoje cepování). Rozhodně si nemyslím, že moje aktivita u sporáku připomíná SNAŽENÍ! Tahle drobnost trošku přerušila jeho romantický monolog, protože se mi pak snažil vysvětlit, že to myslel tak, že si váží toho, že vařím. Chudák už celý nervózní :-D.
Radši jsem zmlkla, čula jsem nějakou akci. Matěj je sice romantik, kterému nedělá problém vyjádřit jeho city, ale tohle bylo fakt extra krásné a dojemné. Naštěstí navázal na ztracenou niť. Ještě mi řekl pár hezkých vět a najednou se slovy "chtěl bych, aby to tak bylo pořád" přede mnou klečel a v ruce krabičku s prstýnkem. V tu chvíli jsem už brečela jak želva. Položil onu základní otázku a já ze sebe nějak vyvzlykala ano.
Pak ještě nastala sranda s prstýnkem. Chtěl mi ho navléknout, že. Ale ouha, zastavil se ještě před kloubem. Prstýnek byl totiž o velikost menší, neb v mojí velikosti se Matějovi nic nelíbilo a prodavačka ho s heslem "vždycky se to nechá zvětšit" nasměrovala na menší. K tomu mi ještě v létě otékají prsty. No, nějakým způsobem jsem si ho nakonec na ten prst narvala :-D.
Seděli jsme dál na lavičce, spokojení a užívali si ten okamžik. Cca 4 metry od naší lavičky byla druhá, na které seděl kluk tak v našem věku a něco si datlil do mobilu. Za námi měl zaparkovaný skútr. Zvedl se, šel si ze skútru oddělat všechny řetězy, kterými ho jistil (mají tam na tohle úchylky) a pak se k nám vrátil a anglicky nám pogratuloval. Asi nemohl přeslechnout můj decentní dojemný pláč :-D. Bylo to moc milé :-).

Jedna z funny fotek těsně po zásnubách :-D. Omluvte prosím kvalitu.

Po příjezdu dom jsme si dali záležet na tradicích. Objednali jsme se k našim na večeři, kde Matěj s kytkou pro mamku a flaškou pro taťku naše požádal "jestli mu mě dají". Tatík byl tak nadšený, že Matějovi asi 4x zopakoval, že souhlasí a že už jsem nevratná :-D. Matějově mamce jsme taky koupili kytku a taky jsem ze sebe vysoukala otázku "jestli mi toho svýho kluka dá" :-D. Myslím, že jsme naše rodiny tímhle postupem potěšili :-). Jako jasně, kdyby řekli ne, tak bychom se stejně vzali, ale je to podle mě určitý projev úcty k nim :-).

A víte, co je největší sranda? Když jsme spolu s Matějem kdysi dávno začínali chodit, tak mi z legrace říkal, že o ruku mě požádá v Amsterdamu :-D.

Vypadáme tu trochu jak opilí...ale vážně jsme nebyli :-D.

Musím říct, že si nemyslím, že by se po zásnubách náš vztah nějak extra změnil. To bude ale asi tím, že jsme měli pevný a hluboký vztah už předtím. Ale je pravda, že to byl určitý posun. Jsme ještě pevnější a začínáme si pomalu tvořit svoji vlastní rodinu, i když zatím jen ve dvou. S tím souvisí i moje osobní změna ve vnímání sebe samotné. Když bych to měla zlehčit, tak už jsem prostě velká holka. Ani odstěhování od rodičů pro mě nebyl takový přerod. Více si sama za sebou před ostatními stojím a už nemám tendence všechny svoje kroky obhajovat. Asi to souvisí i s chystaným ukončením vysoké, což já osobně vnímám jako docela velký mezník.

Abych to shrnula - jsem ráda, že jsme ten krok učinili. A jsem ráda, že se to stalo zrovna teď. Někteří se podivují, proč jsme se zasnubovali, když plánujeme svatbu až za dva roky (kvůli právě tomu zmiňovanému ukončování školy). Prostě proto, že na to teď byla ta správná chvíle. Všímám si u lidí kolem mě, že často se ten pravý okamžik promešká, protože se pořád na něco čeká. A zásnuby a svatba pak přijdou ve chvíli, kdy je to sice fajn, ale mělo to být tak před 3 lety, aby z toho byla ta opravdová radost a nadšení.
Dorazily ke mně i názory, že jsme na svatbu mladí...v době svatby nám bude 25 let a budeme 5 let spolu. Možná v dnešním měřítku na svatbu mladí jsme...ale když naprosto přesně víte, že s tím člověkem chcete zůstat do konce života a nic víc si nepřejete, tak na co čekat? ;-)
A už jsem taky dostala pár dotazů, proč se vdávám, když se dneska každej druhej rozvádí. Proboha, přece nejdu do manželství s tím, že se rozvedu. A jestli tam někdo s touhle myšlenkou jde, tak to je podle mě špatně! Víte, nikdy nevíte, co se stane. Já jsem 100% přesvědčená, že spolu zůstaneme, protože jsme se prostě pro sebe narodili. I to, jak jsme se dali dohromady...osud :-). Ale i kdyby se náhodou stalo něco, že bychom spolu už dále nemohli být, tak s tím nic neudělám. A je jedno, jestli to bude v manželství nebo v životě na hromádce, vždycky to bude bolet stejně. Tím, že se nevdám, si to nijak neusnadním. Někdy je v životě potřeba jít do věcí po hlavě, aniž můžete předem 100% odhadnout, jaké to bude. A tohle je pro mě přesně ten případ! A taky chci mít stejné příjmení, jako budou mít naše děti ;-).

A co vy, jaký máte názor na zásnuby? Jak proběhly vaše nebo jsou vaše vysněné? Zajímá mě všechno ;-).



9 komentářů:

  1. my jsme byli konečně na mé přání na prohlídce hradu Hněvín :)..okolo hradu jsou překrásné zahrady a altánky :)..prošli jsme si vše a já už mířila k autu a přítel, že by chtěl do těch zahrad ještě jednou..mně už se nechtělo, tak jsem mu říkala, že to je přece zbytečný :D, ale šli jsme :)..najednou se ke mně přitiskl v tom nejkrásnějším altánku s nádherným výhledem, dal mi pusu na tvář a najednou šup - a klečí..hned mi proběhlo hlavou, ježiši, co budu dělat, jsem strašně mladá :D, ale svého přítele bezmezně miluji a vím, že je to chlap, s kterým chci strávit celý život :)..přítel tedy pronesl klasickou větu a já místo odpovědi v tom momentě řekla - "ještě jsem neviděla prsten!" :D, chudák celý nervozní šatral v kapse a vytáhl krabičku s nejkrásnějším prstenem, co jsem kdy viděla :)..a pak jsem se mu konečně se slovy ano vrhla kolem krku :)..pozvali jsme naše i jeho rodiče do restaurace a slavnostně jsme jim to oznámili (neptali jsme se tedy přímo, zda se můžeme vzít, ale chtěli jsme jim to říct v soukomí a při nějaké vzácnější příležitosti) :)

    jinak s lidmi, kteří mi předhazují, že se každý rozvádí, svatba není moderní, jsme moc mladí, je to škoda peněz apod., se setkávám velmi často, ale nemůže mě to vůbec rozhodit :)..ať si o tom každý myslí, co chce :)..my se milujeme a chceme svůj vztah po 5 letech posunout ještě dál :), bereme se, protože se milujeme a protože cítíme, že je to ten pravý čas (né kvůli tomu, že už máme dvě děti, že jsme konečně dostavili barák, že konečně máme peníze navíc, že jsme dost staří..atd)..:)

    přítelovi je 24 let a mně 20 (16 dní po svatbě mi bude 21), vím, že hlavně jsem hodně mladá, ale jak jsem psala, budeme spolu 5 let a přes 2 roky spolu bydlíme :) (letos budeme oba Bc) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, ten je romantik!!! Moc krásné! A moc mě dojaly Tvoje myšlenky při samotném zasnoubení...to je fakt ten pravý ;-).
      S pohledem na názory ostatních to máme stejně ;-). Je třeba si takové věci nepřipouštět nebo by to člověka úplně otrávilo :-).

      Vymazat
  2. Juuu to je krásné a originální. Málem mi při čtení ta slza taky ukápla :-) A je úžasné že to máte zdokumentované.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) děkujeme! Škoda jen, že je to nafocené jen na mobil, takže kvalita nula, ale aspoň něco...;-)

      Vymazat
  3. Pěkný zásnubák - v jednoduchosti je krása. Ať vám to vyjde!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, chtěla jsem nějaký jemný, protože ho chci nosit na jedné ruce společně se snubákem. Tak mám radost, že se Matěj tak pěkně trefil :-). A moc děkujeme ;-)!

      Vymazat
  4. Moc krásný článek. Taky jsem se chvilkama přistihla, že jsem hodně dojatá :D Já sice po svatbě zatím neprahnu (kytici jsem posledně chytat nešla, zatímco přítel šel zkusit štěstí při chytání podvazku..."No ale jestli ho chytim, tak nevim teda, koho si budu brát..." :)), ale jednou rozhodně vdavky chci a svatbám fandím. S přístupem "vždyť se všichni rozvádí", se moc nesetkávám. Ale čas od času mi někdo vyčte, že až moc miluju. No, světe div se, miluju na 100%. Neumím být ve vztahu "opatrná" a čekat, že se přece něco může stát a já pak budu zklamaná. Zklamaná bych byla, i kdybych si během vztahu zkoušela udržovat odstup. Prostě miluju a basta. :)

    Prozradíš, jak jste se s přítelem seznámili? :) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je správný přístup, fandím Ti! Držet si ve vztahu odstup podle mě nikam nevede, to pak to partnerství nemá cenu. Stejně si člověk nijak nepomůže, jen zbytečně si bude kazit vztah, protože ten druhý to vycítí. Jen miluj na 100%, klidně i na 200%! ;-)

      O našem seznámení a tak celkově o nás dvou teď chystám příští svatební příspěvek, na 13. 8. ;-).

      Vymazat
    2. Tak to se budu těšit. :)

      Vymazat